MÉDIA: Kalouskův nepovedený vtip
Neměla by tím však být zastíněna dvojice stěžejních otázek. Za prvé, na čem se šéfredaktoři novin a časopisů domlouvali, a za druhé, co měl ministr Kalousek svojí hereckou etudou za lubem? Pokud se na oné poradě pouze nezávazně vyměňovaly názory, co si počít s růstem DPH, a skládal otevřený dopis politickým špičkám, nelze proti ní říct ani popel. Pokud by se ale chystal nějaký kartel nebo koordinované mediální kampaně, například proti vládě, bylo by to horší. Získal-li Kalousek informace o něčem, co by mohlo zajímat orgány činné v trestním řízení, případně antimonopolní úřad, měl se obrátit na ně, nikoli na šéfredaktora Mladé fronty Dnes. Nezískal-li je, nechápu, proč nemlčel. A šéfredaktor Týdne František Nachtigall přesně zasmečoval, když nadnesl dotaz, „zda pan ministr lhal včera, nebo dnes, nebo třeba i v dalších, pro osud Česka daleko důležitějších věcech."
Ačkoli nyní Kalousek předstírá, jakouže taškařici spustil, ve skutečnosti si prostě sám na sebe upletl bič. Jedna z interpretací záhadného příběhu může totiž být pro něj zničující. Podle ní Kalousek nahrávku nepříjemnou pro šéfredaktory opravdu má, schválně o ní promluvil a potom vzal svá slova zpět. Drží tím dotčená média v šachu a může se tvářit, že je s nimi navzájem spojen malým špinavým tajemstvím. Řečeno po lopatě: Já na vás něco mám, a vy se opovažte rýpat v mých kauzách! Kalousek i šéfové redakcí tuto možnost samozřejmě odmítnou jako první. Jenže věřit jim můžeme, ale nemusíme. Kdyby se schůzka nekonala a kdyby Miroslav Kalousek nekonspiroval, nebylo by co řešit. Takto by bylo pro všechny nejlepší a nejočistnější, kdyby záznam z jednání vskutku existoval a co nejrychleji vyplul na hladinu.
Psáno pro ČRo1