Kdyby alespoň člověk nezažil tolik let v minulém režimu... To by se žhavá současnost snášela líp, spoustu manipulací bychom nerozpoznali a nevnímali jako hrozbu. Je hloupé, že tehdy jsme o manipulacích s dějinami jen tušili, nemohli jsme si vše dohledat a ověřit. Zatímco dnes můžeme k vytvoření vlastního názoru a odhalení manipulace nalézt spoustu informací, jenže je zase musíme pracně třídit. Navíc je nám to houby platné - média stejně pojedou v předem schválené ideové linii dál a údajně mainstreamové myšlení se nakonec mainstreamovým opravdu stane.

Současná média, která stojí za řeč, nelžou. To zase ne, už si to nemohou narozdíl od předchozí garnitury dovolit. Jenom trošičku podsouvají názory a úhly pohledu tam, kde to jde. Stejně jako dřív. Zpráv z celého světa i z domova je tolik, že se z nich musí vybírat, aby se vešly do formátu novin, webu či zpravodajské televizní relace. V tom to je - musí se vybírat.

Hlavně dbát na vyváženost! Jde to vůbec? Vezměme si takový fakt, o kterém všichni absolventi žurnalistiky i manipulátoři moc dobře vědí. Řekněme, že dáme v televizní diskuzi stejný prostor tomu, kdo tvrdí, že Američané na Měsíci nikdy nepřistáli, a tomu, kdo zastává oficiální verzi. Už kdybych v předchozí větě místo „oficiální verzi“ napsal (jak jsem původně chtěl) „zdravý rozum“, manipuloval bych. Ale hlavně: Obě dvě strany se k tématu vysloví, ale ten, kdo mluvil jako poslední, bude mít výhodu. Jeho argumenty budou v myslích diváků rezonovat o trošku silněji. A kdyby ten poslední řečník do svého projevu ještě zapojil silné pozitivní emoce, argumenty jeho protivníka by odvál vánek.

Další fígl: Chcete manipulovat. Sdělte nejprve několik nezpochybnitelně pravdivých tvrzení a gradujte emocionální vyznění. Pak sdělte stejně emocionálně svou manipulaci, nechte ji chvilku doznívat v myslích lidu a hned pokračujte dalšími nezpochybnitelnými tvrzeními, ale už o chloupek méně emocionálně. Zblajznou to, milánkové, zblajznou! (Podobně expresivní věty ovšem důvěryhodnosti sdělení nenapomáhají.)

Peníze, nákladnost, okázalost. Další prostředek k získání puncu věrohodnosti: „To muselo stát tolik peněz... A oni tvrdí tohle, no to by si určitě nedovolili, kdyby to neměli ověřené. Jistě si zaplatili nejlepší odborné poradce...“

Když chtěli naši vládcové po osmačtyřicátém roce vnutit lidu ty správné názory na dějiny, nešetřili penězi. Vávrova trilogie husitských filmů, trojice filmů z druhé světové války od téhož režiséra, Werichův pekař zkrotivší magickou energii ve prospěch pracujících, tam všude létaly sumy na tu dobu přímo neuvěřitelné, po plátně běhaly masy komparzistů.

V současné době lid sleduje (pravda, jen na ČT Dvojce) okázale velkorysý seriál o dějinách lidstva „jak to doopravdy bylo“. Člověk nemůže věčně vysedávat u televize, takže mě scény věnované Ježíšovi nějak minuly. Škoda přeškoda, snad to někde na webu najdu, jestli si udělám čas. Ale zaujal mě raný středověk. Celkem uvěřitelně vyobrazení Vikingové, pak nástup islámu a křížové výpravy. Tady už by bylo pár bodů k zamyšlení. Například jsem se dozvěděl, že prvním aviatikem byl jakýsi muslimský mudrc. Mluvený text byl ovšem v rozporu s tím, co tvůrci ukazovali. Obrazově to vypadalo jenom jako nezvládnutí rogala, tedy fungující vynález, který upadl v zapomnění, zatímco slova onoho mudrce o mávání křídly by musela vést k jeho rychlému pádu. Dříve každý světoborný objev učinil nejprve ruský vynálezce, naneštěstí zapomenutý vinou reakčního carského režimu. Obávám se, že dnes budeme objevitele všech důležitých vynálezů přednostně hledat mezi nebílými mimokřesťanskými lidmi děj se co děj.

Pozoruhodné vyznění pak v seriálu měly křížové výpravy. Já souhlasím, že se jich účastnili z nemalé části psychopatičtí hrdlořezové a že narazili na kulturu, která tu evropskou v lecčems převyšovala. Jen se mi zdá podezřelé tvrzení, že v té době žili v Jeruzalémě židé, muslimové i křesťané v dokonalé shodě a míru, a vzájemně si svá náboženství a své svatyně respektovali, než to všechno křižáci rozvrátili. To už mám radši tu o Červené Karkulce. Na dramatických záběrech se křižáci tváří zuřivě, obyvatelé Jeruzaléma spravedlivě rozhořčeně, teče krev hlavně těch jeruzalémských. Divák nesmí váhat, kdo stojí na straně pravdy a spravedlnosti, stejně jako tomu bylo ve Vávrových husitských filmech.

Děje se snad něco špatného? Vždyť například po shlédnutí Formanova Amadea by od „závistivého neumětela Salieriho“ pes kůrku nevzal, třebaže historická pravda byla někde docela jinde. To už je ale autorská licence a jak pravil Jiří Grossman „To básník smí“. Rozdíl je v tom, že Forman podal básnický obraz, alegorii. Nechtěl diváky indoktrinovat tím správným pohledem na Mozarta a Salieriho. Kdežto seriály typu Lidstvo: Příběh nás všech informují z toho „jedině správného“ úhlu pohledu za účelem tento úhel pohledu maximálně rozšířit mezi lidi. Objektivita asi jako když komunistický seriál Čtyři z tanku a pes všem deklaroval odvěké přátelství mezi Polskem a Sovětským svazem.

Asi se tomu nevyhneme. Za minulého režimu jsem si říkal: „Tady nám něco tvrdí směšně černo-bíle, ale tam na západ od Aše nejspíš mají v mírnější podobě totéž, jen se tam na to smí poukazovat“. Pak to v devadesátých letech krátce vypadalo, jako že ne, že jednostranně zaujaté hlásání názorů už skončilo. Ale počínaje válkami na Balkáně a v Perském zálivu začalo být jasné, že zpravodajství a televizní i rozhlasové vysílání vůbec je opět ideologickým nástrojem. Přesněji řečeno, že jím bylo, je a bude, nelze jinak. Tak se naučme rozpoznávat techniky manipulace. V obchodě přece také neskočíme na každou cedulku s nápisem Výhodná koupě!

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin