Veřejná diskuse, kterou vedou klasická domácí média, je plochá a mělká.

Dobrou ukázkou je způsob, jak čeští novináři informují a komentují fyzický střet ředitelky vládní sekce pro lidská práva a kandidátky do Poslanecké sněmovny za Stranu zelených Kateřiny Jacques s policií. Došlo k němu prvního května v Praze na Palackého náměstí, když zmíněná aktivistka zelených protestovala proti demonstraci neonacistů.

Fádnost mediální debaty na uvedené téma vystihl redaktor časopisu Reflex Miloš Čermák, který pro deník Hospodářské noviny pravidelně píše podčárník Mediář. Tento čtvrtek jej pojmenoval Dvě zmlácení a dvojí metr na pokleslé názory a povšiml si v něm rozdílu, s jakým před časem žurnalisté vesměs hodnotili napadení komunistického poslance Jiřího Dolejše dvěma násilníky a zacházení policisty Tomáše Čermáka s demonstrantkou Jacques. „Názor, že si komunista pár facek zaslouží, je stejně legitimní jako ten, že politička a úřednice je jen hysterka. Zformulovat ho může být projevem nedostatku vkusu, ale také odvahy, případně populismu. Oba tyto názory ve společnosti existují a byly slyšet. V novinách jsme však četli jen ten první,“ napsal Čermák a není pochyb o tom, že má pravdu.

Smyslem žurnalistické práce teoreticky je především odhalit zájmy, které stojí za událostmi, jejichž aktéry jsou často lidé s různými cíli. S informacemi se to totiž má podobně jako s vektory. Vektor je parametr, který obsahuje údaj o své číselné hodnotě i směru svého působení. Informace, kterou se novinář doví, má také svou hodnotu a kromě toho v sobě obsahuje i směr, jímž má působit, aby podpořila zájem informátora.
V případě konfliktu mezi policistou Čermákem a sekční šéfkou Jacques není těžké odhadnout směr, jímž mají působit informace, které sděluje nešťastný policista nebo sama policie. Média jej také snadno demaskovala a eliminovala. Logicky ale i žena, která je na druhém místě kandidátky zelených do parlamentu, má své zájmy a má je i její strana. Jak naznačil redaktor Reflexu Čermák, těmi se ale novináři, alespoň veřejně, nezabývali. Otázka je proč. Publicista Čermák se domnívá, že tomu brání konvenční představa o nutnosti zaujmout k slabé, bezbranné ženě, které ubližuje silný, ozbrojený muž, rytířský postoj. Opět teoreticky - právě novináři by však měli mít odvahu i schopnost překonat vžité šablony či schémata a pátrat po skutečné podstatě událostí. Prakticky ale boření vžitých mýtů a symbolů není v oblasti průmyslové komunikace nijak žádoucí, protože většinové publikum mate a odcizuje jej danému médiu, což je proti podnikatelským zájmům vydavatelství nebo vysílatele. Ve skutečnosti to funguje tak, že z hlediska mediální interpretace výhoda je vždy na straně toho aktéra události, který více či méně je schopen naplnit symbolický obraz osoby, která si zaslouží veřejnou účast a pomoc. Nejlépe dokáže-li pohnout publikum k soucitnému rozčilení. S tím se asi nedá nic dělat. Teorii o nekonvenční práci novináře by měla dokázat uvést do praxe především média veřejné služby, u nichž by ekonomický zájem neměl být dominantní. Ta však celosvětově procházejí jistou krizí a pro ta česká to nejspíš platí zvlášť. Zbývají tituly určené pro menšinové publikum a dotované vysokou cenou nebo mecenáši, bohužel, v Česku nejsou takové, které by momentálně nedržely palce Straně zelených.

11.5.2006

(Psáno pro server Česká média)