19.3.2024 | Svátek má Josef


MÉDIA: Cenzura v Radě ČTK ano, nebo ne?

5.8.2020

Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají.“ George Orwell

Svoboda slova a projevu v Radě ČTK tedy nakonec přeci jenom nebude? Anebo bude, ale jen pro vyvolené? Jsou si v Radě ČTK všichni rovni (jak to v principu plyne ze zákona), anebo jsou si tam někteří ještě rovnější? „To je, oč tu běží.“ Nicméně, pojďme postupně a od začátku:

Začalo to v předjaří roku 2018, tedy přesněji ve středu 14. března 2018, kdy jsem se poprvé zúčastnil zasedání Rady ČTK (spolu s kolegou Petrem Žantovským – tehdy rovněž nově zvoleným členem tohoto kontrolního orgánu média veřejné služby). A jak jsem vzápětí velmi rychle pochopil, tím dnem staré gardě skončily poklidné časy dlouhodobě formální „kontroly“ s automatickým odkýváním a požehnáním všeho, co chtělo a předložilo předchozím sestavám své rady vedení agentury. 

Hra na slepou bábu – a nota bene v kontrolním orgánu veřejné služby – to nikdy nebyl a stále ještě není šálek mého čaje. Platné zákony a právní normy se musí ctít, dodržovat a v každodenní praxi naplňovat. To je nekompromisní princip mojí práce. Takže pochopitelně i v Radě ČTK, kde to dlouhodobě měli zavedené jinak (a hned na prvním zasedání mi v podstatě asi na uvítanou řekli: „… ale my to tady prostě takhle děláme …“), tam velmi brzy muselo zákonitě dojít ke střetu zmíněných dvou principů přístupu. Toho mého s tím jejich.

Hned na jaře roku 2018 si tehdejší předseda Rady stěžoval, že jsme mu tam zatáhli tu novotu, to rozdílné stanovisko, na které jsme s Žantovským byli zvyklí z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. A že prý to rozdílné stanovisko v Jednacím řádu Rady ČTK není. Tak jsem tehdy toho tehdejšího pana předsedu (ač velmi nerad) musel upozornit, že to rozdílné stanovisko už v tom Jednacím řádu Rady ČTK dávno je. On to nevěděl – za čtyři roky, co byl členem té Rady a v tom roce 2018 už byl dokonce předsedou, a přesto neznal jednací řád, podle něhož má řídit zasedání. A já mu to připomínal nerad, protože on měl před svým jménem titul JUDr. – ačkoli neměl vůbec žádnou právní praxi (celý život byl sportovním redaktorem), ale i kdyby nebyl JUDr., tak za 4 roky členství v jakékoliv radě se jednací řád a základní zákony musí naučit i (s prominutím) sportovní redaktor.

Takže pak asi 1,5 roku museli strpět rozdílná stanoviska těch dvou rebelů, co šťourali skoro do všeho v rámci kontroly a Foltán dokonce i do Výroční zprávy a některých ekonomických (nejenom jejich), ale i jiných fiskálních a dalších zákoutí a cestiček. Prostě s nástupem aktivity toho šťoury Foltána začalo mít vedení ČTK i vedení té její rady už moc problémů a starostí, na které za předchozích bezmála 30 let nebyli zvyklí a už si na ně zvykat nechtěli (a už asi ani neuměli). No a tak asi někde někomu došlo, že se na to musí jinak – přenastavit síly na hřišti a zkusit ofenzivu. Řečeno s hláškou z filmu „Je třeba zabít Sekala“.

Takže na podzim 2019 hra „Škatulata, hejbejte se“ posílila starý svěží vítr o jednu pirátskou vlajku, jednu sociální ex-ministryni a jeden ex-boulevard. Funkce si ta nová sestava rozdělila bleskem a pak už podle plánu – zničit krtka a ze všeho nejdřív zrušit ihned ta prokletá rozdílná stanoviska. Jenže on ten rebel Foltán je právník, co se jen tak nedá, takže po prvním prohozu po lajně se tedy řeklo, že „zatím ještě jsou ta rozdílná stanoviska v jednacím řádu, zatím…“. Ono to z toho jednacího řádu nešlo amputovat šmahem, ale postupně se stále naříkalo, že „ta jejich rozdílná stanoviska nám vadí, my s nimi máme problém“, a tak se usneslo, že se to bude jakoby nenápadně postupně ořezávat, až prakticky to rozdílné stanovisko nebude možné uplatnit. Inu, voluntarismus je taky dost nakažlivý virus a zejména se syndromem právního bezvědomí umí své symbionty zneužít do mrtě.

Ale někdy taky narazí. Třeba když se touží zviditelnit na kamery, ale pak se to otočí proti němu a než mu docvakne, že ty kamery jsou kontraproduktivní, a že opětovně nepomáhá ani metoda podle hlášky z filmu „ztrestejte ho, je to rebel“, pak se musí postupně umlčet (hnedka to zase nejde šmahem zakázat – kvůli nápadnosti). Takže rebely ztlumit, aby ani na ty kamery nemohli nic říct. Nejdřív jen „tři minuty a dost“ a pak už se to nějak „vymjútuje“ do ztracena. Když jim nemůžeme hned zakázat psát a mluvit natvrdo, tak to uděláme postupně latentní cenzurou, ale zlegalizujeme si to metodou postupných přepisování toho našeho jednacího řádu a bude to. A právo neprávo. Toho jednoho právníka tady uvnitř vždycky nějak ukřičíme, venku pomluvíme, mediálně a politicky přitlačíme, no a mezitím to všechno otočíme proti němu, že jako beztak za všechny ty problémy (co tady už třetím rokem kritizuje) může on sám, i když tu před tím těch skoro třicet let osobně nikdy nebyl a neměl na to vliv. Ale je na to taková ta metoda z henté oné literatúry: „To je syn toho zavražděnýho, tak to bude asi taky pěknej lump.“

Jak to, že se absurdita může stávat realitou? Jak to, že demokracie a právo dostává tenhle kouř?

Jak to, že k tomu stavu mohlo za těch bezmála 30 let vůbec dojít? A jak to, že to po celou tu dobu nikomu odpovědnému nevadilo? Jak to, že to po celou tu dobu nikdo z těch odpovědných

neřešil a nevyřešil? Jak to, že i v Radě ČTK za uplynulé čtvrtstoletí někdo dopustil zavedení stavu, kdy v podstatě ta rada při své kontrolní činnosti de facto důsledně prioritně nectí a nehájí hlavně zájmy veřejnosti, ale v podstatě zaštiťuje zájmy vedení agentury? Což se (možná jakoby náhodou?) paralelně stalo i v Radě ČT - a nedávno to v jednom článku kritizoval i Ladislav Jakl –, i když v případě těch Kavčích hor po celých těch bezmála 30 let neměli v radě ty rebely typu Foltán & Žantovský, takže jim to vydrželo zhruba o dva roky déle, čili až do pololetí 2020, kdy Poslanecká sněmovna už konečně zvolila do Rady ČT alespoň ty tři nové členy, jimž by se snad mohlo podařit rozpohybovat změny, ledy prorazit a nastartovat důslednou kontrolu alespoň tak, jak jsme to před 2,5 lety nastartovali v Radě ČTK s kolegou Žantovským sami dva. 

Jsme tedy o těch pár let v předstihu, takže logicky už se proti nám za tu dobu stihla sešikovat sicilská obrana a vyzkoušet pár metod k našemu odstavení od možnosti cokoli prosadit a teď i k umlčení všeho, co říkáme, protože ty naše názory jim pochopitelně vadí a podle práva si s námi nevědí rady. A tak to zkoušejí silou, nátlakem včetně diskreditace v médiích, provokacemi a podobně. Včetně omezení (a pak asi i zamezení) naší svobody slova a projevu. Např. ta rozdílná stanoviska už nám delší dobu v podstatě de facto cenzurují.

A co kdyby leckde leckdo mohl mít dojem, že by se třeba kdesi komusi mohlo zdát, že možná cenzura v Radě ČTK jakoby metastázuje? Může to někdo spolehlivě vyloučit? A co pak s tím?

Autor je člen Rady ČTK