Na Vánoce jsem měl kapra. Stejně jako loni a dříve a dá-li Pánbůh, stejně i napřesrok. Kapra zaručeně čerstvého a zabitého den před štědrým dnem. Sám jsem ho zabíjel a pro kuchyni připravoval. Manželka pak zajistila to ostatní. Kromě šupin, ploutví a kostí jsme zpracovali všechno, i hlavu a většinu vnitřností. Dělali jsme kapra na kyselo se spoustou zeleniny a koření z domácích bylinek, dělali jsme fantastickou rybí polévku z rybích vnitřností a spousty dalších integriencí, a pochopitelně také rybí řízky. Všechno podle tradičních receptů předávaných v rodině z generace na generaci. Na všem jsme si náramně pochutnali. Ono totiž i vaření a příprava jídel je ve skutečnosti umění a příprava svátečního menu teprve. Těžko může udělat například chutnou rybí polévku ten, kdo to jednoduše neumí. To je jako s gulášem. Srovnávat dobrý guláš s gulášem čtvrté cenové, je stejné jako srovnávat trabanta s mercedesem.

Proč o tom vlastně mluvím. Řeknu vám to. V posledních letech se některých mediích čím dál častěji objevují články o tom, že vánoční kapr není dobrý, protože mnohem lepší jsou mořské ryby, že naše Vánoce jsou ve znamení neuvěřitelného utrpení a týraní kaprů, že zatímco usmrcování hospodářských zvířat se řídí přísnými regulacemi a smí se provádět jen v pečlivě kontrolovaných jatkách, tak se kapr zabíjí i na ulici, že kapři trpí v malých kádích, kde se dusí, a že vůbec nejde o tradici, neboť počátek servírování kapra na našem území na štědrovečerní večeři se prý nechá dohledat až v 19. století. Řešením pak prý je, pokud se někdo pro toho „nechutného“ kapra opravdu rozhodne, koupit si jej, jako jinou zaručeně čerstvou a nezávadnou rybu v obchodním řetězci.

Začnu tou „neexistující“ tradicí. Rybníkářství v Čechách má tradici vskutku bohatou. Zakládání rybníků je často zmiňováno již v listinách z XIII. století. K zakládání rybníků vyzýval i Karel IV. Zdůvodňoval jej slovy: „ut regnum nostram piscibus et vaporibus abundaret“ (aby naše království mělo hojnost ryb a par tj. ve smyslu vláhy). Středověcí stavitelé, zejména Štěpánek a Krčín, pak dovedli rybníkářství k dokonalosti. Když obdivujeme unikátní českou krajinu zdobenou spoustou rybníků, tak si musíme uvědomit, komu za to vděčíme. Protože se však rybníky neloví během roku, tak logicky největší nabídka a spotřeba kapra je až po podzimních výlovech. Však také vylačněný kapr je v zimě nejchutnější. Když někdo mluví o tom, že pojídání kapra na Vánoce u nás nemá tradici, tak jednoduše nemá pravdu. I kdyby ta tradice vznikla skutečně až v 19. století, tak je to tradice „jako Brno“.

A co to „týrání“ kaprů? Jak je to vlastně s mořskými rybami a jejich usmrcováním? Většina mořských ryb se nezabíjí tak, že by je někdo během vteřiny usmrtil. Tyto ryby se totiž usmrtí samy, a to podle někoho zcela „humánně“ nedostatkem kyslíku a postupným dušením a udušením, buď ještě v síti nebo až na palubě lodi. (Udržitelnost mořského rybolovu je oblastí, kterou mezinárodní právo významně reguluje a chrání. Jaké jsou ale výsledky této „ochrany“ a jaký je vývoj rybí populace v mořích je všeobecně známo a nebudu s tím zdržovat.) Po vytažení sítí na palubu se ryby nejčastěji ještě neodkrvené a nevykuchané zamrazí. Pak se znovu rozmrazí a zpracují, a nakonec se zase zamrazí a v „zcela nezávadných“ plastových obalech se distribuují stovky kilometrů do obchodních sítí (popisuji nejrozšířenější techniku lovu tzv. „doublefrozen“ – o farmářsky odchovávaných mořských rybách raději nemluvím). Způsob zpracování ryb nebývá na obalech uváděn. Na co také, spotřebitel přeci nemusí všechno vědět… stačí, že výrobek nabízí seriózní obchodník…

A i kdyby tento způsob uváděn byl, já těm etiketám na výrobcích věřím čím dál tím méně. Před časem mě soused přesvědčil, abych si stejně jako on, zakoupil uzenou makrelu ukrytou v tmavém plastovém obalu. A … zdravotní problémy jsme měli oba. Můj zeť byl zase po konzumaci mraženého kuřecího masa – podle etikety masa zcela nezávadného, obohacen o bakterii Campylobacter jejuni. Přes svůj zralý věk jsem o této bakterii nikdy neslyšel. Střevní problémy byly ale závažné. Jak je vidět etiketa nezaručuje vůbec nic, a ne každá zmražená a hezky zabalená potravina, musí být čerstvá, kvalitní a nezávadná.

Ponechám na zvážení každého, co je udržitelné, co znamená větší jakost a kvalitu a co je humánnější a šetrnější. Já vím, že se řada lidí se řídí heslem: „co oči nevidí to srce nebolí“. Usmrcování, které nevidíme, není menším usmrcováním, nežli je to, které vidíme. Můžeme si to třeba stokrát namlouvat, realitu ale nezměníme. Pokud se zabíjí živý tvor, je mu vcelku jedno, jestli ho někdo pozoruje či ne. Jeho bolest zůstává stejná. A nehledejme příčiny toho, že se z člověka stane brutální cynik v tom, že v dětství viděl na Vánoce zabíjení kapra.

Proč tedy tolik rozruchu kolem zabíjení vánočních kaprů? Povím Vám svůj názor, který nikomu nevnucuju. V článku na Seznam Médium z 24. 12. 2023 nazvaném „Jak dlouho ještě budou Vánoce ve znamení neuvěřitelného utrpení a týrání kaprů“ bylo uvedeno, že z 18 tis. tun kaprů se prodá 85 % před Vánoci. 85 % je 15,3 tis. tun. Protože řetězce prodávají kapří filety za 170 - 400 Kč za 1 kg, tak jde vskutku o zajímavé množství tržeb a zisku, které tyto ryby představují. Z pohledu řetězců je proto možná docela velkou drzostí, když nedaleko od obchodu si můžete kapra koupit za 100 Kč/ kg. Drzost, která navíc názorně ukazuje, proč jsou potraviny drahé a kdo za to může. Já si tedy myslím, že vůbec nejde o humánnost a ušlechtilé úmysly, ale o kšeft a peníze na které si někdo dělá zálusk.

Pokud jde tedy o mě, dám si mnohem raději tuzemského kapra, štiku, candáta nebo lína nežli nějakou, zaručeně skvělou mořskou rybu. Už jen proto, že to rabování moří a živočichů v nich žijících mě vůbec netěší. Ale jak se říká: „Každému podle jeho gusta“.