Oficiální předání ceny Emmy, což je něco jako Oscar pro herce, českému novináři Tomáši Etzlerovi, který pracoval pro CNN a dnes je zpravodajem České televize v Číně. Cenu ale nedostal za unikátní a dobře rešeršované zpravodajství či za odvahu, s jakou o něčem vydával svědectví, ale za přínos k rozvoji moderních technologií ve zpravodajství. Tomáš Etzler je totiž prvním člověkem na světě, který použil v roce 2004 při přenosu z Bahrajnu zvláštní satelitní modem, který umožňuje přímý přenos z jakéhokoliv místa na zemi. Řečeno lapidárně, do jednoho kufříku se dnes vejde to, co do nedávna zaplnilo celý přenosový mikrobus.

To, s čím Tomáš Etzler jako první pracoval, znamená evidentně další krok v televizní digitální revoluci. Jaké důsledky bude mít tato revoluce pro zpravodajství?

Je evidentní, že se zvýší rychlost, s kterou budou mít možnost diváci sledovat všechno, kde budou korespondenti, a to rovnou z místa, kde se něco děje nebo kde se tito korespondenti nacházejí.

Jenže, jako vše, i tato revoluce má svou odvrácenou tvář, o které shodou okolností informuje právě tento týden německý zpravodajský časopis Der Spiegel: Nové technologie totiž mění i obsahy. A protože se tak děje v době mohutných úsporných opatření, mění se celé formáty, které sázejí jen na práci videoreportérů. Dříve nějaká týdenní reportáž natáčená v zahraničí, na které se podílel celý tým profesionálů, totiž stála i přes 100 000 eur, dnes reportáž, na které pracuje jeden videoreportér, stojí sotva 20 000 eur a když se nepovede, nic se nestane, ztráta není tak veliká.

Říkal jste, že se mění formáty, můžete říci jak?

Podle rešerší časopisu Der Spiegel už nejde ani o pátrací žurnalistiku, ani o příběhy, ale jen o pouhé záběry z krizových oblastí. Školení rychlokvašených novinářů i na veřejnoprávní ARD trvá pouze jeden týden, tedy pět dnů, někde 24 dnů a pak jsou rovnou vysláni třeba do Spojených států, aby referovali o prezidentských volbách. Příspěvky si sami stříhají ozvučují a posílají do centrály. Kvalita jejich šotů připomíná amatérské videozáběry z rodinné dovolené v Řecku, píše časopis.

Podobně se ale mění i formáty domácí, které se mohou snáze soustřeďovat na sociální tématiku, hlavně portréty sociálně slabších spoluobčanů, která by se ani nedala natáčet s velkým štábem. Jenže, protože to dělají amatéři, i úroveň je amatérská. O všem při snadné dostupnosti levné techniky a levných redaktorů rozhoduje už jen rychlost a peníze. Někdy musí videoreportér odevzdat do centrály až pět příspěvků za den. Může za to samozřejmě i digitalizace, která zmnožila počet kanálů, které vysílají celý den, na takové množství, že už je nemohou plnit jen profesionálové. Rozhodující už není úroveň rešeršní kritické žurnalistiky, ale pouze autenticita, která je přitažlivá pro masové konzumenty, které tvoří čím dál tím více nezaměstnaní.