Mimo jiné o tom se píše v knize Síla demokracie, Die Kraft der Demokratie, s podtitulem Odpověď na autoritářské reakcionáře. Tu sepsal bývalý šéfredaktor týdeníku Die Zeit a později generální ředitel švýcarského veřejnoprávního rozhlasu a televize SRF Roger de Weck. Je to jeho druhá bestsellerová kniha po titulu Po krizi: Existuje jiný kapitalismus?.

Hned na počátku autor definuje pojmy a ptá se: Co je elita? A odpovídá si: Tu představují lidé, kteří mají na sebe vysoké nároky, jsou vysoce odpovědní a kteří společné zájmy staví vždy výše než své osobní zájmy a uvažují ve světovém kontextu. K této generaci můžeme my Evropané počítat Winstona Churchilla, Charlese de Gaulla či Konrada Adenauera, politiky, kteří prošli válkou.

V protikladu k elitě etablovaní politici, tedy vládnoucí třída, neprosazuje většinou geopolitické změny, snaží se zachovat status quo a přemýšlí hlavně v evropském kontextu. K této generaci dnes patří i Emmanuel Macron a Angela Merkelová.

Jenže v posledních letech se podle autora dostali k moci lidé, kterým se v Evropě říká celebrity, kteří se ke svému mocenskému postavení nepropracovali ani mimořádnými výkony a rozhledem, ani talentem vyjednávat pragmatické kompromisy, ale jen díky pozornosti médií a marketingu. Jejich kontext nepřesahuje zájmy státu, hlavní zájem je soustředěn na vlastní prospěch.

Typickým představitelem této kategorie je americký prezident Donald Trump, který na sebe upozornil v televizních show a s veřejností komunikuje převážně přes Twitter, poznamenává Roger de Weck. Jeho příznivci na něm obdivují agresivitu. Takzvaný lid k němu vzhlíží a ti, co ho obdivují, tvoří ten lid. A podobně dělí i média. Ostatní jsou nepřátelé a zrádci.

A právě tato poslední dvě slova tvoří Trumpův program, který je namířen přímo proti liberalismu, kterému se bezostyšně vysmívá, dodává autor. Důvod je prostý. Pro celebrity je demokracie příliš složitý systém, jsou sebestředné a o všem se snaží rozhodovat samy. Proto podle průzkumu agentury Datapraxis v některých evropských zemích 60 procent respondentů ztratilo důvěru v USA jako ke globálnímu lídrovi.

Roger de Weck v této souvislosti připomíná všechno, co tvoří moderní liberální demokracii, kterou se tato reakcionářská třetí generace snaží zbořit: V demokracii musí lidé požívat stejnou svobodu a svobodnou rovnost, volby musí mít svobodný průběh, platí tam lidská práva a funguje právní stát, státní moc se dělí mezi občanskou společnost, parlament, vládu a nezávislou justici, aby nikdo nemohl překračovat své pravomoci; kartelové a velké společnosti nesmí mít převažující moc, svoboda se tam neustále přezkoumává a kontroluje a ve společnosti se o ní vede široká debata. Zároveň tam platí svoboda slova, relevantních názorů, médií a umění, o které se vede živá diskuse, jejíž závěry pak v zastoupení stran řeší sněmovna a senát.

Ten, kdo dnes mluví o zrádcích a udavačích, kdo nenaslouchá mínění nejrůznějších skupin obyvatelstva, je vždy proti svobodě, která se týká všech a ohrožuje demokracii. Ta sice není nikdy dokonalá a v každé zemi je trochu jiná, ale zatím představuje to nejlepší, s čím naše civilizace přišla.