Počátkem tohoto měsíce ombudsman Stanislav Křeček zveřejnil zprávu o šetření ve věci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále též „Zpráva“ a „Metodika“), které bylo zahájeno ještě za působení ombudsmanky Anny Šabatové. Ombudsman v této Zprávě mj. kritizuje vedení Nejvyššího soudu, že nepřijalo příslušná opatření k řešení vzniklého problému.

Co je vlastně podstatou problémů spojených s projektem Metodiky?

Společnost medicínského práva s dalšími subjekty a některými soudci z Nejvyššího soudu zpracovala soukromoprávní materiál týkající se poskytování náhrady nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 nového občanského zákoníku. Tato spolupracující skupina tento komerční materiál za účelem jeho prosazení v praxi nesprávně označila za Metodiku Nejvyššího soudu. Skupina soudců z Nejvyššího soudu pak prosadila publikaci této Metodiky ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v níž lze ovšem publikovat jen vybraná soudní rozhodnutí či stanoviska Nejvyššího soudu, nikoliv soukromoprávní dokumenty. Skupina soudců z Nejvyššího soudu také připustila a při svých školících aktivitách vědomě šířila v odborné veřejnosti nepravdivý údaj o tom, že Metodika je materiálem Nejvyššího soudu, ačkoliv soukromý subjekt – Společnost medicínského práva za účelem tvorby (koordinace) Metodiky uzavřela s ČR - Ministerstvem spravedlnosti smlouvu o koordinaci vypracování materiálu věnujícímu se předmětné právní problematice, a za dodání této Metodiky obdržela od státu finanční odměnu. Nejvyššímu soudu přitom nepříslušela a dosud nepřísluší žádná licenční práva s tímto dílem nakládat. Přesto vedení Nejvyššího soudu jednalo ve věci Metodiky s dalšími subjekty, i když bývalý předseda Nejvyššího soudu prof. Pavel Šámal ve svém vyjádření ombudsmanovi sdělil, že tento materiál nebyl zpracován Nejvyšším soudem a není mu ani známo, proč v preambuli Metodiky uveřejněné ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, je uvedeno, že materiál byl vypracován Nejvyšším soudem.

Jako člen občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu jsem (nejen) vedení Nejvyššího soudu prokazatelně již v roce 2014 opakovaně upozorňoval na problémy spojené s Metodikou, které za několik let poté ombudsman popsal ve své Zprávě, žádal jsem, aby byla přijata účinná opatření, aby bylo zamezeno nesprávnému označování Metodiky jako materiálu Nejvyššího soudu a aby byla zjednána náprava na poli chování některých soudců Nejvyššího soudu, kteří při svých školeních uváděli odbornou, ale i laickou veřejnost v omyl, že je Metodika produktem Nejvyššího soudu.

Vedení Nejvyššího soudu jsem také informoval o tom, že dva soudci Nejvyššího soudu jsou činní (aktuálně je již jeden, druhý je však aktivně propojený s aktivitami kolem Metodiky) v orgánu Akademie medicínského práva, o.p.s., která je partnerským subjektem Společnosti medicínského práva („zhotovitele“ Metodiky podle smlouvy o koordinaci uzavřené s Ministerstvem spravedlnosti), že v jejich případě dochází ke zjevnému poměru k věci a střetu zájmů, neboť na straně jedné mají jako soudci povinnost rozhodovat dovolací agendu týkající se také právních problémů řešených Metodikou, a na straně druhé jsou jako osoby činné v orgánu Akademie medicínského práva povinni zajišťovat chod této obecně prospěšné společnosti, který podle obchodního rejstříku mj. spočíval v „poskytování poradenských a konzultačních služeb v medicínském právu“ či v „zpracovávání odborných studií a oponentních studií v medicínském právu.“ Kromě toho součástí těchto aktivit byl i projekt Medicalaw spočívající v poskytování právního poradenství.

Navíc soudci v této obecně prospěšné společnosti byli - jak lze zjistit z obchodního rejstříku – propojeni s osobou, která již od r. 2015 byla trestně stíhána v závažné trestní kauze Nemocnice Na Homolce, a která byla držitelem internetových domén, na které první (navíc pouze rozpracovaná) verze Metodiky, publikována v rozporu se zákonem ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, odkazovala.

Ze Zprávy také vyplývá, že ombudsman považuje za varovný signál, že na straně vedení Nejvyššího soudu nezaznamenal potřebnou míru sebereflexe a ochoty zabývat se uvedenými aktivitami soudců. Stejnou pasivitu bylo možno zaznamenat i ze strany Ministerstva spravedlnosti, které pod tlakem ombudsmana svolalo na září t. r. kulatý stůl k řešení dané právní problematiky. V této souvislosti ovšem kladu následující otázky. Má smysl sedět u kulatého stolu se soudci, kteří shora popsaným způsobem dosud postupovali? Jaký přínos lze od těchto soudců, kteří se dosud chovali spíše jako právní lobbisté, vlastně očekávat?

Situace vzniklá v důsledku snah o zavedení uvedeného projektu zvaného Metodika je z pohledu fungování demokratického právního státu nadále neudržitelná a vyžaduje si ingerenci zákonodárce. Pro zákonodárce rovněž vyvstává otázka, jak podobné situace řešit, pokud selhává státní správa soudů.

Jakmile se totiž připustí (tolerují) těsnější vazby mezi (vrcholovými) soudci a zástupci exekutivy, jako tomu bylo v případě Metodiky, exekutiva de facto ztrácí možnost flexibilního řešení vzniklých problémů a objektivního vhledu do personálních souvislostí, neboť právě pro těsné vazby s těmito soudci či soudními funkcionáři je prakticky vyloučené, aby proti nim v souladu se zákonem o soudech a soudcích zasáhla. Toto zjištění by mělo být reflektováno i při tvorbě Nejvyšší soudcovské rady a při zvažování kontrolních mechanismů justičního prostředí, neboť bez účinné kontroly a pojistek hrozí nebezpečí protěžování, personální korupce, excesivního chování a vytváření problematického prostředí, v němž se vytvářejí (dominují) – pro justiční prostředí zcela nepřijatelné - klientelistické a lobbistické vazby.

Autor je soudce Nejvyššího soudu České republiky