GLOSA: Skončil jsem s První republikou
V pátek 31. ledna 2014 jsem se rozhodl: Na seriál První republika se nedá koukat! Uprostřed pořadu jsem vypnul televizor.
Cožpak problémy, které zajímají tuhle zbohatlickou rodinu, tehdy hýbaly dobou? Pro podnikatele, kteří dodávali zboží rakousko-uherskému eráru a pak nedostali za ně zaplaceno, určitě ano – a s nimi se svezli jejich zaměstnanci, kteří zůstali bez platů. Jenže kolik takových rodin bylo? A kolik legionářů si z fronty přivezlo zlaté cihly?
Obávám se, že dramaturgie České televize sáhla po vymyšleném, málo obecném tématu.
Jaké měli na počátku první republiky lidé problémy? Vdovy po padlých vojácích se musely pořádně ohlížet, aby uživily sebe a své děti. Legionáři, tihle hrdinové, kteří vytvářeli mýtus o dosud nenarozeném státu, měli potíže s návratem do civilního života – ovšem pokud nezůstali v uniformě. Vojáci rakousko-uherské armády zase mnohde trpěli odsuzováním za to, že bojovali za císaře pána až do konce a nevrátili se jako legionáři. V československé armádě doutnalo napětí mezi legionáři a "rakušáky" – většině legionářských důstojníků chybělo vojenské vzdělání, které "rakušáci" měli, přesto byli rychleji povyšováni. Všichni byli vděčni za jakoukoli pochvalu za to, jak se chovali za války, a hledali zaměstnání, pokud možno trvalé a málo hladové. Tisíce lidí onemocnělo španělskou chřipkou, mnozí na ni zemřeli.
Byla i spousta dalších problémů, o kterých psali historici a pamětníci, a já si teď na ně nevzpomenu. Seriál První republika je vyumělkovaný pohled na první republiku, je to pohled z prvního či druhého patra společnosti, nikoli zdola.
Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz
