Můžete to sledovat na ČT2 každou neděli od osmi. Ano, v tuhle dobu pravidelně dávají kovbojky. Tam se ta scéna vyskytuje často: padouši v černých kloboucích číhají za městem, načež si natáhnou přes obličeje šátky, přepadnou banku a zmizí. V dnešní době všelijaké myšlenky napadají i lidi, kteří se na kovbojky nekoukají. Stojíte před benzínovou pumpou, natáhnete šátek a vejdete. Osoba u pokladny ale nesáhne po brokovnici. Čeká, že zaplatíte za benzín, a vy opravdu zaplatíte – osobě, která má taky šátek na obličeji. Kdyby obdobná scéna byla v kovbojce, mysleli byste, že se někdo za kamerou musel zbláznit.

Netýká se to zdaleka jenom kovbojek. Romantické příběhy literární i dramatické stojí velmi často na tom, že osoba se zahalenou tváří anebo s maskou na obličeji prostě není k poznání. Takový Zorro mstitel, abych připomněl aspoň jeden příklad. Nasadí si ani ne celoobličejovou masku, stačí mu taková ta maska co připomíná spíš brejle s hodně silnou obroučkou a už se vrhá do boje a nikdo ho nepozná. Ano, pokud chcete mstít anebo vraždit bez rizika prozrazení, musíte nasadit celoobličejovou masku. To je ponaučení od útočníka na režiséra Jiřího Svobodu, ten se pokoušel zabíjet v masce veselého tanečníka.

Pokud jde o maskování a nepoznatelnost, moje zkušenost je následující: můj mobil mě nepoznává. S rouškou na tváři musím vyťukat PIN. Když jsem ale tuhle šel u nás na návsi do železářství po měsíci otevřeného, měl jsem roušku a ještě tmavé brýle a paní příručí mě vesele vítala: „Tak co to dneska bude, pane Neff?“ Stejná zkušenost z výdejního místa zásilkové služby v pekárně Beruška. Vejdu, maskován mnohem líp než Zorro mstitel, a paní prodavačka už jde k polici pro balíček s mým jménem.

Nicméně fakt zůstává faktem. Neztratili jsme úplně tvář, ale částečně jo a vypadáme jako brabenci z knížek Ondřeje Sekory. Napadl mě nápad za milión a hned jsem ho nabídl kamarádovi, co je majitel potiskové firmy: rouška bez ztráty tváře. Pošlete mailem fotku svého obličeje, oni vám obličej vytisknou na roušku a pošlou dobírkou. Odpověděl, že to nejde. Tajně jsem doufal, že mi za nápad nabídne deset procent z těch miliónových tržeb, co ho čekají. Nenabídl. Tak ten nápad dávám v plen tady. Milionářství si zařídí někdo jiný. A třeba si na mě vzpomene a pošle mi roušku s mým vytištěným obličejem. Kam? No přece do pekárny Beruška.