Tedy o rabování Rudé armády (RA) v Karlových Varech. Inu proto, že léta byly některé aspekty druhé světová války „upozaďovány“.

Namátkou: spojenectví SSSR s Německem do 22. června 1939, angažmá vlasovců, chování RA.

Je omyl se domnívat, že tím chci snížit význam RA na osvobození velké části Evropy a drtivé části Československa. Není tomu tak. Jen si myslím, že máme-li se sami k sobě chovat fér, nemáme-li žít ve falešné iluzi, musíme si říkat pravdu. Celou, i tu nepříjemnou.

Vztáhnu to na sebe, na svoji životní zkušenost. Nechtěl-li jsem žít ve falešné iluzi, musel jsem některé své postoje z mládí přehodnotit. Například svůj vztah k prezidentu Benešovi. Kdysi mé ikoně. Než jsem se seznámil s jeho pracemi a postoji, které se týkají vztahu k SSSR a politické situace v poválečném režimu 1945-1948, byl pro mne stejným politickým velikánem jako TGM.

Pak přišlo rozčarování a já se svým způsobem řadím k jeho názorovým oponentům. Ne ve všem, svět není černobílý, ale v mnoha záležitostech.

Za „třetí republiky“ (1945-1948) se událo mnoho špatných věcí, politickým systémem Národní fronty (tedy bez opozice) počínaje a řadou nespravedlivých soudních verdiktů konče. Například jsem dodnes nepochopil, proč byl – ještě před únorem 1948! - poslán na dvacet let do kriminálu generál Syrový, čím tak strašným se provinil. A dopustil-li se velezrady, jak tvrdí justice tehdejšího režimu, jak to, že se jí nedopustili v roce 1938 jiní vysocí představitelé ČSR v čele s prezidentem Benešem, když protiústavně rozhodli o změně hranic v souvislosti s Mnichovskou dohodou.

Vím, doba byla zlá, okolnosti krajně nepříznivé a situace mimořádně složitá. Jenom mi vadí, že někdo z té krize vyšel jako absolutní vítěz (aby pak znovu selhal - Beneš) a někdo byl odsouzen k tomu, aby hnil v kriminále (Syrový).

Jiný příklad: absurdní a z hlediska spravedlnosti do nebe volající odsouzení J. A. Bati – opět ještě před únorem 1948! - na 15 let žaláře. Navzdory tomu, že za války z exilu pomáhal Židům a finančně podporoval Benešovu londýnskou vládu. Beneš to nemohl nevědět, a přesto neudělal nic pro to, aby tuto šílenost zastavil. (Svojí autoritou jistě mohl.) Baťu od vězení zachránilo to, že žil od roku 1939 v zahraničí.

V průběhu života jsem se musel zbavit iluzí, pokud jde o druhého čs. prezidenta nebo režim mezi květnem 1945 a únorem 1948, a naučit se hledět pravdě do očí. Totéž se týká i mého pohledu na Rudou armádu v čase osvobození, na roli SSSR v době před válkou, v jejím průběhu i po ní a mnoho dalšího.

Snad ani není třeba dodávat, že nic z výše uvedeného nemá sebemenší vliv na to, co si myslím o zlu nacistickém, které je bezbřehé a lidským rozumem neuchopitelné. Říkám-li pravdu o Rudé armádě, neznamená to, že bych tím snižoval bestialitu Hitlera. Kdo si toto myslí, podléhá největšímu omylu svého života.

Jsem toho mínění, že pravda nás vrací do reality a ta vskutku není černobílá. Ano, nacismus je synonymum pro absolutní zlo, ovšem osvoboditelé z východu nepředstavovali pouze absolutní dobro. V tom je jádro problému.