Na kovovém odpadu nevadí CO2, ale velký objem

Proč máme třídit odpad? Proč se třídění týká stále širšího sortimentu? Odpověď se nabízí: děláme to pro přežití nás samých i potomků. Nezměníme-li způsob života, neomezíme-li exhalace CO2, svět se změní v místo nezpůsobilé k životu. Do šuplíku „změnit způsob života“ se dává kdeco – od rezignace na létání, jízdu autem i cestování vůbec přes rezignaci na konzumaci masa či plození dětí až po snižování množství odpadů či alespoň jejich důsledné třídění. Jak informují LN, stále více se to týká i dosud okrajových kovových odpadů včetně nápojových plechovek.

Upřímně, nemá smysl spojovat nápojové plechovky s nárůstem CO2 v atmosféře. Třídění odpadu ale má smysl už z hlediska běžné výchovy k pořádku, tedy k tomu, co pokrokáři považují za bigotní hodnoty civilizace „starého bílého muže“.

V zemi, kde ještě před třiceti lety byly jednotné ceny za čepované i lahvové pivo, se kultura nápojových plechovek šířila jen zvolna. Působily spíš jako předmět sběratelského zájmu než jako hrozba. Když našinec přijel do Švédska, zjistil, že tam jsou plechovky zálohované. A že v praxi to nemá význam ekonomický ani ekologický, ale spíše výchovný – aby se jejich sbíráním zaměstnali asociálové.

I u nás se nabízí pohled společenský. Můžeme se vrátit k téměř bezodpadové kultuře hospod čtvrté cenové skupiny s čepovaným pivem a funkcí sociální sítě, o níž básník Bondy napsal, že „jsme vypili bazény piva“? To už by v poměrech volné tvorby cen nešlo. Tak se musíme popasovat s kovovým odpadem plechovek. Jinak nás zavalí nejenom ekologickými dopady, ale už svým objemem jako takovým.

LN, 14.2.2020