Je lepší, když lidé nadávají státu než svým bližním

Má stát zavést povinné očkování proti covidu? Aspoň pro jisté profese a věkové skupiny? To je třeskutá otázka v Evropě. O plošné verzi se spíše mlčí, byť ji už schválilo Rakousko (od 1. února). Druhá verze, pro „zaháčkované“ profese a seniory, je ve hře víc. U nás ji razí premiér v demisi Babiš, v Bavorsku premiér Söder. Proč to drhne? Zásadní překážkou není legislativa, ale hrozba rozdělené společnosti. Povinné očkování rozděluje společnost, říkají téměřministr zdravotnictví Válek či šéfka TOP 09 Pekarová Adamová. Na tom je hodně pravdy, ale není to pravda celá.

Ano, povinné očkování míří proti společenské soudržnosti. Jenže společenská soudržnost je covidem narušena nejpozději od loňského podzimního lockdownu. Už v době, kdy se výraz „povinné očkování“ nevyslovoval ani šeptem, začal zuřit barikádový boj otevíračů a zavíračů, později i vaxerů a antivaxerů.

U nás i jinde je to barikádový boj se vším všudy – od emocí a demagogií až po racionální kritiku a vědecké argumenty. A vtahuje do sebe lidi od konspirátorů až po seriózní odborníky. Příklad. Joachim Sauer je manžel kancléřky Merkelové a kvantový chemik. Zosobňuje zdrženlivého vědce a jen vzácně z něj média vymámí rozhovor. Ale teď mu před mikrofonem italských novin „bouchly saze“ a německé odmítače vakcín plošně označil za líné a samolibé. Když se u nás kriticky, zřejmě neobratně, ale nikoliv šíleně, vyjádřil k očkování dětí Karel Janeček, stal se terčem digitálního hnojometu.

A teď si zkusme spekulaci. Kdyby povinné očkování nařídil stát, na rozjetých hnojometech a emocích by se asi moc nezměnilo. Nicméně by už nemířily na konkrétní osoby či skupiny, ale více na stát, na establishment, na to, čemu lidé tak rádi říkají „oni“. Stát by se ujal role starozákonního hříšného kozla, na jehož hlavu byly naloženy hříchy celé obce a pak byl vyhnán do pouště. Na stát, na establishment, na „ně“ se nadávalo vždy. Není to často lepší, než když si navzájem nadávají bližní?

LN, 27.11.2021