Zase jeden „starý známý“ zahřměl na Facebooku: kdo z českých soudců napadne zmrazení platu svého, není legitimní.

S odebráním legitimit se vůbec roztrhl pytel: Sněmovna není legitimní kvůli schválení pandemického zákona, Senát není legitimní kvůli zamítnutí pandemického zákona, médium A není legitimní kvůli zaujatosti, médium B kvůli vyváženosti, družinářka kvůli rajské v jídelně apod.

Čím prostší výrok, tím svízelnější souvislost. Z úcty k malosloupkařské tradici přecházím opět na „dolíčení“ v bodech. Nyní (pouhopouze) ve dvou:

1. Legitimita není legalita. Legalitu odškrtneme listováním ve sbírce zákonů sdíleného státu. Legitimitu odfajfkujeme „listováním“ ve sbírce zákonů sdíleného svědomí. Legitimní je ten držitel moci, jenž činy neztratil kontakt se sice nepsanými, avšak o to násobněji žitými a očividnými hodnotami společnosti. Hodnoty musí splňovat obecnost a dlouhodobost. Být hodnotami velikého netoliko h, ale veškerých písmen. Olbřímích a z mramoru. A teď mi povězte… V únoru 2022 my takové máme? A mohl bych je vidět? Vždyť zdrojem našich neshod není zda vypustit z ministerské vyhlášky XY sporné ustanovení. Veřejné (aj soukromé…) rozbroje čouhají z věroučné paniky kolem střídání ročních období, kolem dělení končetin na pravé a levé a kolem vymezení pojmů jako „názor“, „nálada“, „vláda lidu“, „tyranie lidu“. A ze zavrtávání se do vlastního tvrzení, ukáže-li se lživým.

2. Nelegitimita není lékařská diagnóza. Spíše vztah. Závazek. Její rozpoznání zavazuje nejvíce toho, kdo ji vyslovil, „diagnostikoval“. Jakmile čeští stavové prohlásili Ferdinanda II. nelegitimním vládcem, zavázali se svým vysloveným přesvědčením sesadit jej z trůnu. Vzdorovat mu – „hrdly a statky“. Závazku vzetí nezná bezrizikovost. S jeho fatalitou bobtná rozměr hrozící oběti. Stavové riskovali, co šlo (a co šlo, ztratili). Co riskuje muž „delegitimizující“ ústavní činitele v současné České republice? Jízlivý „comment“ na stránkách pana Zuckerberga? K čemu nevirtuálnímu se „delegitimizátor“ zavázal? Nebude rozsudky „nelegitimních“ soudců respektovat? Ani rozhodnou-li v jeho prospěch? Např. když vyhraje dědickou při o funkcionalistickou vilu po strejčkovi-magnátovi? Vzdá se jmění, poněvadž mu ho „přiklepl“ soudce „bez legitimity“? Ha. Ha. Ve starozákonní knize Přísloví čeká na (znovu)objevení leccos. Též verš: „Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.“ (Přísloví 17:27)

Autor je profesí právník, ve volném čase básník.