Reakce na útok z Vítkova přinesla změnu k lepšímu

Připomínat si žhářský útok na Romy z 19. dubna 2009 ve Vítkově má smysl nejen pro desáté výročí. Té noci čtyři neonacisté hodili zápalné lahve do domu s romskou rodinou. Přežili sice všichni, ale dvouletá Natálie s takovými popáleninami, že následky ponese do konce života. Stala se prvním batoletem, jež přežilo tak těžké popáleniny, tudíž nepůsobí ani moc přehnaně velikonoční příměr se vzkříšením.

Leč výročí nabízí i širší pohled. Vyjádřil se k němu aktivista Kumar Vishwanathan, na tomto poli autorita. Až s odstupem lze zařadit útok z Vítkova do širšího kontextu a dospět k tomu, že byl nejdramatičtější, nejsledovanější, ale i přelomový. Hledáte-li na webu přehled protiromských útoků, objeví se září 1993 a Písek (smrt Tibora Danihela zahnaného do Otavy), květen 1995 a Žďár nad Sázavou (umlácení Tibora Berkiho), únor 1998 a Vrchlabí (smrt Heleny Biháriové zahnané do Labe), červenec 2001 a Svitavy (ubodání Oty Absolona)... Ale po Vítkovu útoky tohoto ranku pominuly. „Ještě v roce 2014 se jim podařilo uspořádat několik větších demonstrací, ale už tehdy zájem veřejnosti neudrželi,“ řekl na adresu neonacistů a jejich politických part Vishwanathan. Příčinu vidí ve vysokých trestech pro pachatele z Vítkova (20 a 22 let), solidaritě s rodinou Natálie i vzestupu ekonomiky a poklesu nezaměstnanosti.

Samozřejmě, nejde tu o přímé kauzality a nelze tvrdit, že už je vyhráno. Nicméně… V říjnu 2010 prezident Václav Klaus pochyboval, zda tak vysoké tresty mohou opakování podobných činů zabránit. S odstupem vidíme, že mohou. Přesněji řečeno mohou zásadně přispět k tomu, že útok z Vítkova a reakce na něj lze považovat za změnu k lepšímu.

LN, 20.4.2019