My Češi jsme někdy zvláštní skupina obyvatel. Když se pár let daří hokeji, řveme „Hašek na Hrad!“. Když se tu narodí jedna rychlobruslařka, stavíme jí halu. Dneska? Prezidentem chceme zase tohoto „velikána“.

Prezidentem chceme Prymulu. Proč? Je přece virolog a my se zbláznili z koronaviru...

Poslední týdny jsou ukázkou kolektivní ztráty soudnosti. Společnost propadla strachu z nemoci a mnozí experti na imunitu a viry ucítili životní šanci. Kdy jindy jim bude naslouchat celý národ? Ať to trvá věčně! Místo aby pomohli veřejnost uklidnit, místo aby vysvětlovali okolnosti koronaviru v souvislostech, straší: „Teď si všichni pár měsíců odpočiňte, nadechněte se, a v září vás pošleme do karantény znovu.“

Někteří MUDr. pánové či MUDr. dámy už ani nezmiňují, že máme nějakou vládu, nějaký parlament a konečně i deset milionů občanů, již nejsou pouhým pokusným stádem. Rozhodnou to oni. Experti. A kdo to prosím všechno zaplatí? Počítejte se mnou: dluh státu zatím vzrostl z 50 miliard na 400 miliard, krize je za dveřmi a s koronavirem v těle umřelo 300 lidí. Na koronavirus neumřel nikdo. Ve stejném časovém období zemřelo 8500 lidí na rakovinu. Kupecké počty, v nichž cosi krutě nevychází.

Kdysi jeden chytrý muž napsal, že k tomu, aby člověk rozpoznal dobro od zla, nepotřebuje být expertem. Naopak! Na to je mnohem lepší obyčejný, zdravý rozum. Expertní pohled je zaměřený jen na úzkou část skutečnosti, umí být sobecký a demagogický. Takže: jak ukončit tu nadvládu expertů, kteří českou společnost utvrzují v nesmyslném strachu? Oni sami to dobrovolně neudělají. Celý život studují pandemie jen teoreticky. Nebo historicky. Teď mají skutečné hračky. Oči jim svítí a doufají, že v rouškách, omezeních a na základě jejich odborných příkazů budeme žít už navždy. Stanou se třeba i prezidenty.

Lék je zřejmý: jsou to volení politici, kdo se nejdřív musí zbavit strachu. Kdo s odvahou řekne: děkujeme za odbornou radu, ale naše odpovědnost je širší než ta vaše.

A co vy? Chcete raději přestat žít, abyste náhodou neumřeli? Chcete ze samého strachu z viru zchudnout tak, až ze společnosti zmizí sociální dohoda, kultura, étos a smír?

Já tedy ne.

Autor je místopředseda pražské Trikolóry