Čím to, že pandemie ještě zdaleka nekončí

Pokud chcete někoho strašit, nevytahujte počty mrtvých. Jestliže během půl roku zemřelo na covid-19 na celé zemi přes 650 tisíc lidí, zní to sice hrozivě, ale proti jiným pandemiím je to slabý odvar. Více postrašíte zmínkou, že přizpůsobení života nákaze může trvat na neurčito. Že na gesta typu podání ruky se možná budeme dívat jako na vytáčení čísla v analogovém telefonu – spatříme je jen ve filmech pro pamětníky. To lidi fakt vyděsí.

Možná i zde koření jistá neurotičnost, s níž státy oznamují kroky proti šíření nákazy i s níž je lidé posuzují. Patří k nim vyhlašování bezpečných či rizikových zemí, „semaforů“, map s ohnisky nákazy a podobně. Patří sem i rituál každodenního vyhlašování počtů nakažených, nově nakažených, vyléčených i zemřelých. Patří sem i spekulace, zda už přichází druhá vlna pandemie, o níž se mluví již od jara.

Chcete-li se uklidnit, čtěte zahraniční weby. Rychle zjistíte, že zdejší obavy se v jádru neliší od těch jinde včetně Německa. I tam mají ohniska nákazy, i tam se objevují nová v místech, kde by to ještě před pár dny nikdo nečekal. Méně se tam spekuluje o druhé vlně. Už proto, že – jak píše Spiegel Online – neexistuje její jednoznačná definice. Zato se píše o rozdílech oproti předjaří. Tehdy se nákaza šířila z několika jasných lokalit, kdežto teď patří k jejím zdrojům mnoho míst na území celých států. Ale to vás spíše rozčílí než uklidní, že.

Jisté je, že svět brzdí. V belgických Antverpách zakázali noční vycházení. Vietnam uzavřel milionové město Danang (je jedinou velkou zemí, v níž na covid nikdo nezemřel, a chce u toho zůstat). V Izraeli se demonstruje proto, že vládě se po uvolnění vymkla nákaza z kontroly. U nás se demonstruje proto, že lidé chtějí větší uvolnění. Co je lepší? Toť otázka.

Jasně to řekl Lothar Wieler, šéf německého Ústavu Roberta Kocha: „Jsme stále uprostřed pandemie. A sice proto, že lidé nedostatečně dbají na pravidla hygieny a odstupu. Máme to v rukou.“ Což platí obrazně i doslovně.

LN, 29.7.2020