Sedím u počítače, pracuji a v browseru mám puštěný zvuk nějakého přenosu z olympiády v Soči... Je to třeba závod snowboardů. Někde ve studiu sedí dva lidé - komentátor a někdo z oboru (starší sportovec, trenér nebo sportovec, který už to má v Soči za sebou). A teď začíná to peklo...

- Komentátor říká, řve: "A naše závodnice jede, jede, jede - právě projela levou zatáčkou."
- Sportovec potichu říká: "To byla pravá..."
- Komentátor říká: "No ale že jí to na tom bobu jede..."
- Sportovec potichu říká: "To je snowboard..."

A tak dále a tak dále. Komentátoři mají před sebou statistiky, jména a všechno, co šlo sehnat. Věřím, že je těžké se orientovat ve sportech, které vyplouvají na povrch jen občas a člověk ve studiu toho o nich moc neví. Ale ta míra, kdy se ten člověk z televize splete v druhu sportu, jménu člověka, v jiném základním údaji - těch od minule přibylo. Sedím, pracuju a vidím dva směry hovoru - komentátor klade stupidní a zbytečné otázky, sportovec se snaží věcně odpovědět a zároveň ho opravuje v jeho základních chybách.

Ještě horší je nějaké finále. My všichni obyčejní lidé posloucháme a díváme se, ale komentátor řve: "Běž, Martino, běž!" To strojené napětí, ten zbytečný řev, který má asi ilustrovat a odkazovat na ty komentátory v rádiu, kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech komentovali hokej a fotbal. Ale oni věděli, na co se dívají, kdo hraje, a proč zrovna v tom onom okamžiku řvou. Ale teď? Teď komentátor klade zbytečné stupidní otázky, ví, že má mluvit, tak mluví, opakuje informace, které řekl už před minutou, plácá nesmysly a sportovec vedle něj se ho snaží jen opravovat. Silně pochybuju, že "ten druhý" z toho má nějaký zážitek.

Už jenom z toho, že třeba Martina neběží, ale bruslí...

Jak to jen říct - tyhle hry jsou z hlediska komentování strašný průšvih. Statistiky prostě nestačí. Letošní parta v Soči se na to prostě vykašlala. A kdyby někdo z nich tohle četl - chlapci, přestaňte prosím tolik řvát, nikdo vám to nevěří, a přemýšlejte o tom, co říkáte. Díky.