Do této fáze stavu svého oblečení se dostal i můj přítel, a tak jsme koncem dubna vyrazili. Jako vhodná volba se mi jevil Giga sport v pražské pasáži Myslbek, kde už jsme párkrát leccos pořídili. A tak se stalo i tentokrát. Asi po hodině jsme odcházeli obtěžkáni několika taškami a krabicemi za čtyřmístný účet. Zkrátka spokojenost.

O týden později jsme potřebovali ještě pár drobnějších věcí dokoupit, takže jsme opět namířili rovnou do Giga sportu. Ve chvíli, kdy jsem dumala, ve kterém podlaží se námi požadované zboží nachází, jsem konečně zaregistrovala problém - ochranka se dožadovala, abych odložila já kabelku a přítel brašnu s notebookem do odkládacího boxu u vchodu do prodejny.

Když jsme odmítli, byli jsme požádáni, abychom tašky otevřeli a ukázali jejich obsah. Když jsme odmítli i to, bylo nám řečeno, že tak do prodejny nesmíme. S údivem jsem se tázala, jestli opravdu pán očekává, že mu bez okolků poskytnu pohled na svoje velmi soukromé hájemství (i když jsem to asi udělat měla, neboť jak praví klasik - Bůh buď milostiv tomu, kdo vleze do dámské kabelky..), ale s takovou situací směrnice, podle níž ten dobrý muž postupoval, evidentně nepočítala.

Jelikož jsme plánovali nakupovat, nikoli se hádat, pána jsme opustili a šli jinam. Pořídili jsme. Ovšem proč moje kabelka a přítelův notebook nevadily o týden dříve, to je záhada. Předpisy a směrnice jsou plné řekněme podivných pokynů, ale nikde není psáno, že se při jejich plnění nesmí použít mozek.

Nebo že by se teď do Giga sportu chodilo nakupovat bez zavazadel? Občanku a platební kartu šoupnete do každé kapsy. Notebook s sebou přece běžný zákazník do obchodu nevláčí, to by sem za chvíli lezli i lidi se štaflema, a v kabelkách mají ženský jenom binec..