Maroko vyhrálo na MS ve fotbale nad Belgií a ukázalo se nám v praxi, jak „politika ve sportu“ není. A nic s tím nenaděláme. Fanouškovství v národních barvách je jen takový soft nacionalismus.

Zastávám názor, který je nesplnitelný, že by se vrcholový sport měl prostě vyhladovět. Jenže to by nesměl být o něj žádný zájem, tudíž žádná televize, minimum komentářů na internetu. Nesplnitelné. Bohužel.

Pak už na mě úsměvně působí mí zahraniční klienti, kteří se u večeře rozčilují, jak jsou ti v vrcholoví fotbalisté nestydatě placeni a že by se s tím mělo něco dělat. O pět minut později se mě pak zeptají, jestli není v Praze nějaká možnost sledovat v televizi zápasy jejich ligy.

Ale zpět k Maročanům. Po vítězství nad Belgií vypukly oslavy. Velké oslavy byly v Belgii. V Bruselu desítky výtržníků převracely a zapalovaly auta a elektrické skútry, lidé také házeli na auta cihly. Policie zasáhla poté, co jeden člověk utrpěl zranění v obličeji, uvedla její mluvčí. Bruselský starosta Philippe Close vyzval, aby se lidé drželi stranou centra, a zdůraznil, že úřady dělají vše pro to, aby v ulicích udržely pořádek. Na příkaz policie byl přerušen provoz metra a tramvají. K výtržnostem došlo také ve městech Antverpy a Lutych. A dva policisté byli zraněni.

Chápal bych, kdyby Maročané oslavovali nějak bouřlivě doma. Ale asi se tak nedělo, protože jsem žádné zpravodajství o výtržnostech nezaznamenal. Zato dochází k destrukci, ničení a vybíjení frustrace v Belgii. V zemi, která jim poskytla útočiště, když odešli do Evropy za lepším živobytím. Místo, aby byli vděčni, tak jsou prostě naštváni na systém, okolí, zem. Možná se cítí býti občany druhé kategorie, nevím. Ale nic jim přeci nebrání se vrátit domů.

Vůči zemi, která mě přijala s otevřenou náručí bych já osobně pociťoval vděk. A podle toho se choval. Tady je tomu jinak. Tohle je multikulti v praxi.

A začíná to fanděním na domácím hřišti vlastním klubům. Jděte s takovýmto sportem opravdu k šípku.