Nedávno jsem byl na návštěvě jednoho známého. Bydlí v takové docela hezké kolonii rodinných domů na kraji jedné moravské vesnice. Vedle nich si na poslední volné parcele postavil dům mladý muž, který šel zrovna při mé návštěvě kolem a pozdravil. Pochopitelně, že člověka zajímá, jak si poměrně mladá rodina může tak rychle postavit rodinný dům. Známý mi sdělil, že jde o podnikatele, který rozumí kalení kovů. Mimo své základní firmy má pobočky na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku a v Rusku. Tam jich má snad několik. A všechny prosperují. Kalí kovy a snad i charaktery.

Pár dní poté mě pozval na pivo jeden místní podnikatel. Chtěl pomoci s nějakým propagačním letákem. Když jsme se v úvodu bavili o tom, jak žijeme, vylezlo z něj, že strávil měsíc v Helsinkách. Vyprávěl mi úžasné věci, které mu nemohla poskytnout žádní cestovní kancelář. Vysvětlil mi to. Má tam již šest let vdanou dceru, která se rozhodla, že tatínkovi, mamince a dvěma mladším bráchům přiblíží Finsko. A tak s nimi měsíc střídavě ona či její muž jezdili po Finsku.

A tak jsem si uvědomil, jak se postupně stáváme docela normálním evropským státem. Jedni naši známí se nedávno omluvili ze zamyšlené kulturní akce, protože za jejich synem přijeli jeho mladí přátelé z Ameriky.

V posledním roce jsem dostal několik e-mailů od mých známých, že dočasně mění adresu. Studují nebo pracují v jiných zemích.

Před pár lety jsem v Lübecku narazil na tržišti, které je v takovém zajímavém historickém stavebním komplexu, na Čecha. Měl tam stánek s knihami, převážně tedy německými. Dali jsme se do řeči. Po dědečkovi zdědil velkou knihovnu, v níž byla převaha německých knih. Nerozuměl jim. Tak je začal prodávat. Nejprve přes internet, ale na tom prodělával. Takže jezdil na různá místa v Německu, až zakotvil v Lübecku. Kupuje německé knihy i u nás doma, prodává je a legislativně má prý vše ošetřeno. Navíc se naprosto zdokonalil v němčině a v angličtině. Přiznal se mi, že je mu dvaasedmdesát, ač na ně rozhodně nevypadal. Ale určitě byste ho i dnes v Lübecku našli. Má prodejní pult hned u takového prvního sloupu.

My si ani neuvědomujeme, jak celosvětově probíhají úžasné a široké výměny studentů. Nejde pouze o program Evropské unie Erasmus nebo o výměnné pobyty Rotary clubů či o zajímavou činnost americké AISE (American Intercultural Student Exchange) a mnoho dalších podobných organizací.

Jedna moje přítelkyně, s níž jsem se léta neviděl, mi představila svého nového partnera. Nikoli cizince, ale Čecha, nebo spíše roduvěrného Moraváka. Jak jste k sobě přišli, ptám se. Oba se smáli. Najednou jsme proti sobě plavali v bazénu. A kde? V Thajsku, řehnili se oba.

Takže co z toho plyne?

Když si odmyslíme, že přibližně několik set poslanců, senátorů, ministrů, se denně vůči sobě a druhým stranám velice primitivně a nepoctivě vymezuje, pomlouvá je (podle nich konstruktivně kritizuje či politicky bojuje), tak je třeba je nechat. Chovají se nejen dle úrovně svého "vzdělání", ale také dle úrovně svého poznání. Ať se třeba umlátějí pětitisícovkami. Pouze si musíme hlídat, aby nenápadně nezrušili svobodu slova, svobodu pohybu, svobodu sdružování a spolčování. Jejich tanečky sice stojí nějaké peníze, ale berte to jako kolorit neobvyklé zoologické zahrady. Jsou dražší kratochvíle.

Po dlouhých padesáti letech a dvou totalitách jsme dostali možnost se realizovat. Navzdory všemu toho využíváme. Ti druzí ovšem také. Oni si myslí, že k našemu prospěchu, ale je to k jejich vlastní škodě. Fakt, nechte je být, ať se umlátí čepicemi, vždyť mnozí z nich nebyli za svůj pracovní život nikdy mimo parlament. Možná, že by nebylo špatné iniciovat zákon, že místa poslanců, senátorů a případně i ministrů jsou dědičná. Postupně by tak zcela zanikla a v Čechách, na Moravě a ve Slezsku by mohlo být dobře.

V případě přijetí takového systému, mi bylo zcela lhostejné, koho nakonec Miloš Zeman pověří sestavením nové (jiné) vlády. Stejně to nebude moje vláda a stejně bude stejná. Tento názor mám z první ruky. Včera večer se totiž u nás v hospodě o nějaké vládní krizi či něčem podobném nemluvilo.

Všichni se bavili o tom, že začínají růst houby. I praváci.