Byla jsem ve středu v Brně na besedě o mezinárodních pozorovatelích a přišla za mnou nějaká dívčina s tím, že jejich organizace dostala pro mne předvolání na policii. Prý "podání vysvětlení". Udivilo mě to: jednak jsem v mysli maně zapátrala, který se píše rok, a jednak jsem si myslela, že chce-li ode mne policie něco vědět, nemusí mě snad kvůli tomu předvolávat do Brna, může přece požádat kolegy v Praze. Celá věc ovšem byla neaktuální, předvolání bylo na dobu, která už uplynula, takže jsem po besedě zase odjela.

Vysvětlení ode mne chtějí podle přestupkového zákona, ale já si žádného přestupku nejsem vědoma. A má se týkat happeningu, který se konal 6. února v pražské Troji před běloruským velvyslanectvím. Na happeningu jsem bohužel nebyla, takže fakt nevím, co bych měla vysvětlovat. Zamyslela jsem se nad tím a usoudila jsem, že policie mé jméno četla v tiskové zprávě o happeningu, kde citují má slova: "Způsob, jakým Alexandr Lukašenko zachází se svými oponenty, je ostudný – a je hanbou civilizované Evropy, že nedokáže najít způsob, jak mu v tom zabránit. Zejména vlády a občané zemí, v nichž vládl desítky let komunistický režim, nesmějí na běloruské obhájce lidských práv zapomenout – a Ales Bjaljacki není jediný, kdo je obětí lukašenkovských represí – a alespoň upozorňovat a hledat cesty, jak jim přispět na pomoc." Že bych tím spáchala přestupek? Já myslela, že je tady svoboda slova! A vůbec, řekla bych to, i kdyby tady svoboda slova nebyla, protože jsem přesvědčená, že je to pravda. O tom jsou jistě přesvědčeni i členové Nezávislého sociálně ekologického hnutí – Nesehnutí, do jejichž kanceláře předvolání z policie přišlo.

Já členkou Nesehnutí nejsem, ostatně tisková zpráva o happeningu jasně uvádí, že jsem předsedkyně správní rady sdružení Občanské Bělorusko. Proč mi tedy policie neposlala předvolánku do tohoto sdružení, když už ne domů, vůbec nechápu.

Není mi ani jasné, proč vlastně věc podle přestupkového zákona "řeší" policie v Brně, když happening byl v Praze. A co je špatného na tom, že se někdo snaží upozornit na to, že Lukašenkův režim porušuje lidská práva? To je snad chvályhodná občanská aktivita, a ne přestupek! Odsouzení Alese Bjaljackého v Bělorusku bylo a zůstane hanebností, je to snaha zastrašit každého, kdo se nepodřídí diktátorovi. A je mi líto, že jsem nemohla přijít na happening, při kterém se na chodníku před běloruským velvyslanectvím ocitly skřínky, stoly, počítače a záchodová mísa s heslem "Bělorusko: lidská práva vystěhována" a "Svobodu pro Alese Bjaljackého". V autobuse z Brna jsem si lámala hlavu nad tím, co má brněnská policie společného s pražským happeningem, ale dospěla jsem jen k tomu, že to asi souvisí s tím, že Nesehnutí sídlí v Brně. Vybavily se mi všelijaké vtipy o nedovtipných policajtech a nepotěšilo mě to. Když už policisté nedokážou ani přečíst jednostránkovou tiskovou zprávu a porozumět tomu, co v ní stojí, jak mají umět chytat zločince? Ti jsou určitě rafinovanější než já.

LN, 20.4.2012