Taky to říkáte?,

Všude okolo plno sněhu a roční období může s hrdostí nosit název ZIMA, u nás NE.

Tak kdyby vás to náhodou zajímalo, u nás se pravděpodobně začíná projevovat časový posun, vzhledem k ostatním krajům okolo, protože už nejspíš brzy nastoupí JARO, zlatý déšť je připraven svými pupeny, vody je nadměrné množství a teploty lezou každým dnem směrem vysoko nad nulu. Co na tom, že právě uklízím vánoční výzdobu...

Ano, pamatuji si spousty sněhu a vysoké závěje lemující cesty, ale tahle vzpomínka zasahuje opravdu až do mého dětství. Chodili jsme domů promočení skrz naskrz, ruce a nohy promrzlé a ještě dnes si přesně uvědomuji blažený pocit, když mě maminka posadila pod deku na křeslo, přistrčila k topení a uvařila mi horký čaj. Bylo to příjemné a zůstalo to ve mně jako milá vzpomínka spojená se sněhem.

Já vím, mohla bych si za sněhem dojet a provozovat nějaký sport s ním spojený.

Ale naposledy jsem stála na lyžích ve svých patnácti letech. Bylo to v prváku na gymplu a víc než lyžování nás tenkrát zajímalo, kde seženeme láhev vína, abychom potajmu oslavili mé patnácté narozeniny. Cítily jsme se s holkama opravdu náležitě dospělé a lyžování sklouzlo do role podřadné.

Úplně bojkotovat výcvik jsme nemohly, ale velká předsevzetí jsme si nedávaly. Než jsme dostaly důvěru vůbec na sjezdovku vyjet, musely jsme předvést své umění na kopci vedle chaty a následně jsme byly rozděleny do tří skupin dle svých schopností udržet se ve vzpřímené poloze.

Já byla v poslední, sekla jsem sebou okamžitě.

Nesmějte se, tehdy ještě nebylo „faupax“ neumět lyžovat, žilo se tak nějak normálně a „sporty“ jsme provozovali denně, lítali jsme totiž venku za barákem.

Dnes je to jiné, musíme být IN a COOL, abychom náležitě „zapadli“ do současného způsobu života, který bude okolím oceněn. Najednou jsou z nás všech cyklisté, lyžaři a snowboardisté, už nemůžeme jenom BÝT.

Doba se mění...

MLÉKO, za mého mládí všude doporučováno, ve školách rozdáváno spolu s loupákem jako zdravá svačina, dnes najdete i názory, že mléko do našeho jídelníčku patří pouze v batolecím věku. Kdykoli se mléka napiju, mám špatné svědomí, že se vědomě zabíjím.

MÁSLO, tak lahodné, namazané na čerstvý chléb. Naštěstí jsem nepodlehla porevolučnímu boomu a nástupu toho rostlinného. Copak jste nikdo necítil tu zvláštní pachuť, která neměla s máslem nic společného?

VAJÍČKA, dříve zdroj vápníku a bílkovin, dnes nositel zlého cholesterolu.

Lidičky,neberte to všechno tak vážně. Nevím, jestli zdravě žiju, asi ne, ale myslím, že ani nezdravě. Od každého trochu.

Ano, jedu se projet na kole, ale nemusím trhnout rekordy, jsem jak Rudolf Hrušínský ve filmu Vesničko má středisková - jedu a kochám se!

Když si jdu zaplavat, nemusím hned počítat, „kolik bazénů dám“.

Běhat nebudu, stačí, že je uspěchaná tahle doba, mohla bych něco krásného přehlédnout.

Nadále míním jíst máslo i vajíčka a zapíjet to mlékem.

Říká se: VŠEHO S MÍROU!
Měla jsem velké štěstí, rodiče mě pojmenovali Mirka, takže: Všeho se mnou!
A tím se budu nejspíš řídit