Nejspíše jsem blbec. Jak jinak nazvat jednašedesátníka, jenž se rozhodl své dlouholeté milé přítelkyni přiměřeného věku, kterou před krátkým časem navždy opustila její milovaná, ve skutečnosti však již historická pračka Zanussi, udělat radost koupí pračky nové. Dospěl jsem k názoru, že zralé ženy již mohou býti poněkud konzervativní a tudíž jsem pro jistotu koupil pračku od téhož výrobce. Bratru za dvanáct tisíc korun. Minulý pátek odpoledne.
V prodejně mi sdělili, že tuto novou pračku mohou přivézt na uvedenou adresu již následující den - tedy v sobotu. Mezi osmou až jedenáctou hodinou. Mám prý předem připravit k odvozu starou (tedy pračku), kterou za úplatu myslím 90,-Kč někde ekologicky zlikvidují. Tehdy jsem se poprvé a naposledy zaradoval.
V sobotu v devět hodin ráno někdo zazvonil a byl to ON. Člověk s novou pračkou. Odtrhl jsem tedy zemřelou pračku z její dlouhodobě přisáté pozice v koupelně a "plaveckou metodou" s tepem přibližně 200 za minutu jsem ji postupně dostrkal do výtahu.
V přízemí přede dveřmi do domu už stála pračka - "nevěsta" - oblečená do silné vrstvy fixačních fólií.
Provedli jsme rychlou výměnu stvrzenou mým podpisem na jakémsi formuláři a já jsem již s tepovou frekvencí 230 za minutu vlekl nového pračkového těžkotonážníka do výtahu a pak chodbou do bytu v šestém patře. Inženýr Pavel Pavel měl smůlu, že mne neviděl, protože jinak by neučil sochy Moa na Velikonočním ostrově chodit, ale dokonce běhat.
Vzhledem k tomu, že miluji Murphyho zákony, věděl jsem, jak začít. Použil jsem totiž jeden z jeho klíčových zákonů, který říká:
"Když už selhaly všechny způsoby, jak uvést zařízení do chodu, je třeba přečíst si návod !"
Četl jsem ho: "Nejdříve je třeba s pomocí šroubováku odstranit čtyři šrouby, které při přepravě fixují buben." Tedy pračky. "Otáčejte jimi doleva - proti směru hodinových ručiček."
Došel jsem si pro velký šroubovák a pro jistotu jsem vzal i kleště "sikovky".
Inkriminované šrouby jsem po delším boji s fixačními fóliemi na zadní straně pračky skutečně našel. Byly však šestihranné. Odhodil jsem tedy svůj šroubovák v dál a uchopil kleště. Jak jsem však velmi rychle zjistil, na demontování těchto konkrétních zkosených - komolojehlanovitých šroubů však nebyly vhodné ani kleště. Chtělo to klíč! Desítku.
Po půlhodině hledání v několika neuvěřitelnými věcmi zaplněných objemných krabic v komoře mé roztomilé přítelkyně jsem nakonec potřebný klíč našel. Byl sice v kombinaci s dalšími (souprava pro opravy bicyklu), ale fungoval.
"Do uvolněných otvorů vložte plastové záslepky," naváděl mne návod.
Ať jsem dělal, co jsem dělal, ty plastové záslepky do uvedených otvorů zasunout nešly. Dokonce ani kladivem ne.
S nepříjemným pocitem, že jsem brečícímu miminku nedal dudlík, jsem se nakonec i přes tuto situaci dokázal přenést. Připojil jsem k pračce přívodní hadici, do vany hodil vrapovanou hadici odvodní a s pocitem poměrně dobře vykonané práce jsem odjel domů.
"Už jsem doma, ale ještě jsem se na ni (novou pračku) nepodívala" sdělovala mi telefonem má Liduška v neděli večer telefonem. "Přijeď a vyzkoušíme ji!"
Varuji mladistvé jedince, aby si to tak nebrali, ale od určitého věku může mít nová pračka vyšší hodnotu, než povedený sex.
Za půl hodiny už jsme s Liduškou do pračky vložili první prádlo a v návodu vybírali vhodný program na jeho vyprání.
V návodu jich byl početný očíslovaný seznam. Od jedničky až po čtyřiadvacet, myslím. Drobný problém však představovala skutečnost, že v návodu byly u programů číslice a slovní popis , na otočném ovládacím kotouči však už jenom piktogramy, bez číslic. Takže jsme museli vždy piktogramy po jednom odpočítávat.
Nakonec však nade všemi zvítězila obyčejná "trojka" - normálně zašpiněné bavlněné prádlo na 60 stupňů. A tak jsme ji spustili.
Vzhledem k tomu, že v mém návodu nejsou uvedeny ani přibližné doby trvání jednotlivých pracích programů, jsme po zhruba dvou hodinách, po které pračka stále omílala prádlo ve stejné vodě, znervózněli.
Nakonec jsem ukončil řádný běh programu číslo tři a pak jsem v souladu s návodem asi hodinu přepínal následující programy: vyčerpání vody a máchání. Nakonec nastavil odstředění na tisíc otáček.
To moje Liduška ještě nikdy neviděla. U staré pračky jich měla totiž jen 650. Takže jsem ji přivolal. Dnes už vím, že jsem to neměl dělat. Ale v té chvíli jsem se ještě mohl stát jejím hrdinou.
Mohl, ale nestal. Pračka totiž chvíli dělala různé věci v pomalých otáčkách (naivně jsem si myslel, že se snaží prádlo po obvodu bubnu rovnoměrně rozložit), ale pak se roztočila na plné obrátky. V té chvíli již bylo již kolem půlnoci.
Do té doby jsem nikdy netušil, jaké vibrace a jaký rachot může vydávat docela obyčejná pračka odstřeďující při tisícovce otáček za minutu. Když však z koupelnových poliček umístěných v nevelké výšce nad pračkou zaplněných desítkami různých šampónů, krémů a mnoha dalších, pro ženy nepostradatelných kosmetických propriet, díky vibracím většina z nich vypadala na zem, rozhodl jsem se rázně zakročit a pračku jsem raději vypnul.
V souladu s návodem jsme počkali dvě minuty a pak otevřeli dvířka.
K mému úžasu z nich nejdříve vypadl jakýsi nerezový drát s pružinou, který původně držel těsnící plastový díl ve dvířkách pračky. Toto těsnění se vyklenulo ven a nešlo vrátit na původní místo.
Moje Liduška z toho všeho byla velmi smutná, neboť logicky uvažovala":
"Zanussi je dobrá firma. Je nepravděpodobné, že by její výrobek byl nekvalitní. Blbec tedy musí být její partner, který tak dokonalý produkt svou neschopností nějak špatně nainstaloval."
Blbci bývají naivní, já nejsem výjimkou. Při reklamačním jednání s poděbradským prodejcem pračky "Elektro Oasa "jsem se dozvěděl, že program číslo "3" má běžet asi 120 minut. A navíc, že jsem debil, protože ve všech návodech jsou prý uvedeny orientační časy běhu jednotlivých pracích programů.
V mém nejsou !!!
Nicméně jsem zavolal Lidušce, že jsme asi program předčasně vypnuli, neboť měl běžet celé dvě hodiny. Tudíž že pračka nemusí být vadná a ať něco zkusí vyprat v jiném pracím režimu. Uvolněný pružící drát držící těsnění dvířek jsem pominul.
Na tomto příkladu vidíte, kam až může dojít nezdravý optimismus.
Večer jsem pak přijel za Liduškou. Hned po odemčení dveří bytu jsem zaslechl její zoufalý výkřik:
"Ani sem nechoď - už jsem vytopila dvě partaje a víc než hodinu tu stojím a hlídám pračku, která při odstřeďování skáče jako australský klokan!"
Nepoužil jsem rozum, nedbal slovního zákazu a vkročil do bytu. Liduška klečela v koupelně u pračky a s hadrem v rukou stírala vylitou kapalinu.
"Hadice na vypouštění odpadní vody vyletěla z vany!" informovala mne hned na začátku. "Je to šílený …!"
Vy muži, čtenáři, vy mne chápete. Vždyť přece existuje jednoduché řešení této situace. Pro nás.
Když pračka začne téci, ukončím prací program a přepnu ho na vypuštění pračky. Vložením vypouštěcí hadice do plastového "kýblu" nepřijdu ani o prací prášek a navíc nikoho nevytopím!
To víme my. Ale u žen s tímto jednoduchým řešením těžko uspějeme.
Takže padla ostrá slova, zaslechl jsem něco o tom, že takhle se nechová partner do nepohody atd, atd.
Teď jsem doma ve svém bytě a přemýšlím, zda nepodám žalobu na firmu Zanussi, která tak negativně ovlivnila sklonek mého života.

P.S.: Po telefonické konzultaci se zkušeným značkovým opravářem praček se ukázalo, že kromě fixačních šroubů je nezbytné ze zadní strany pračky vyrvat násilím ještě jakési mohutné gumoplastové hmoždinky, o nichž samozřejmě v návodu není ani zmínka. Prostě kdybych nebyl blbec, jak jsem již uvedl několikrát, jistě bych na to musel přijít. Nebo ne?

Pračkový naivista