19.3.2024 | Svátek má Josef


FEJETON: Rozjímání v polovině prázdnin

28.7.2021

Prázdniny utíkají ke své polovině, v neděli hupnou do té druhé půlky. Pro mladé je to čas ke sportování a výletům, já si dovedu najít i chvilku k rozjímání. Léto je to pěkné, sluníčko na nás nezanevřelo, jako to bývalo jindy. To na Medarda začalo pršet a bylo mizerně až do krátkých srpnových veder a pak přišel podzim. Tohle léto je zatím pěkně uměřené, se sluníčkem a teplem a taky občas s deštěm. Bydlím ve vsi, hodně času trávím v lese a ten vzkvétá. Řekl bych, že je to ráj.

Tím jsem se dostal k tomu rozjímání. S pojmem ráj mě seznámila maminka. Předčítala mi Olbrachtovy Biblické příběhy, to krásné vydání s ilustracemi Gustava Doré. Moc mě zajímal příběh ráje a historka o tom, jak z něho byli Adam s Evou vyhnáni. Snědli zapovězené ovoce a museli z ráje pryč. Tomu jsem rozuměl. Za mého dětství vládly přísné poměry, nesměl jsem tohle a nesměl támhleto a po přestupku následoval trest. Vyhnání za hryzanec do jablka? Docela drsný trest, až moc, možná. Jenže to bylo jablko ze stromu poznání, vysvětlovala maminka. Co poznali, když si kousli? Že jsou nazí.

Vysvětlení mě přivedlo do zmatku. Na těch krásných ilustracích byli Adam s Evou vyobrazeni, samozřejmě nazí. Copak se nekoukali kolem sebe? Copak se neviděli? Neměli snad oči? Když se Adam koukal na Evu, viděl ji nahou a to samé z druhé strany. To pochopíš, až budeš starší, pravila maminka.

Starší jsem, ale chápu jen částečně. Jistě, oni poznali pohlavnost. Před tím viděli vnější tvar, pak poznali účel a byli nuceni ho naplnit, a proto pryč s vámi z ráje. Chápu, ale čemu nerozumím, proč to ti pradávní spisovatelé Starého zákona tak vymysleli. Postavili základy pro morálku cudnosti. To oni zavinili, že i teď, v létě, musíme jít na koupaliště v plavkách. Proč vyháněli pohlavnost někam stranou, do úkrytu, když je to základ života a hlavní smysl existence všeho živého?

Neumím na to odpovědět a pochybuji, že mi to někdo hodnověrně vysvětlí. Jak tak ale rozjímám v tónech flétniček mých kamarádů komárů, napadá mě jakési tušení, co poznali Adam s Evou, když kousli do jablka a co jim nechtěl Hospodin vyjevit. Poznání pohlavnosti? Nic takového. Bylo to poznání, že jsou smrtelní. Zvíře, ani ten komár s flétničkou, žádné zvíře neví, že tu jednou nebude. Proto žije v ráji, ať si hraje na flétničku kdekoli, třeba u mého ucha. To znepokojivé poznání je vyhrazeno nám, lidem, je to naše prokletí, je to naše vyhnání z ráje. Když ale v lese zavřeme oči a usmějeme se do tmy, do ráje se vracíme. Přeji vám šťastnou cestu.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

Neff.cz