17.10.2019 | Svátek má Hedvika


FEJETON: Optimismus je nedostatek informací

22.2.2011

Neumím hrát na housle. Chtěl bych dát za to někomu přes hubu. Bohužel, stále nemohu najít toho, kdo za to může

Bouřlivý ohlas na můj článek o osudu do vlastních rukou mne přiměl podělit se s vámi ještě o pár poznámek. Děkuji moc neznámému autorovi podtitulku článku. Velmi mne oslovil.

Pokud platí výrok z titulku, nenastupujme raději cestu k informační společnosti. Už tak by čeští optimisté měli být hájeni jako druh ohrožený vymřením. Nářek se táhne českými luhy a háji od rána do večera. Rozhovory u piva nebo kávy, co nám „oni“ zase všechno udělali, jsou evergreen. Je jen otázkou času, kdy nám bude žena nevěrná, vyhodí nás z práce nebo si soused koupí nové auto. Svítá-li na lepší časy a nedá se to popřít, vzpomínáme na vtip o chlapíkovi, co skočil z okna v padesátém patře. Když letí kolem dvacátého patra, říká si: „Zatím to nevypadá špatně!“ Pokud vůbec Češi hledají „informace“, sledují bulváry všeho druhu. Čte a dívá se na ně víc jak sedmdesát procent našich spoluobčanů. Jak by ne, bývá v nich málokdy něco pozitivnějšího než zastřená závist, pohled klíčovou dírkou na „ztroskotané vztahy a existence“. Bulváry optimismus prostě nepodporují, dá se u nás špatně zpeněžit.

Pohled na politiku a politiky se i u rozumných lidí ustálil na názoru, že jsou věrným obrazem stavu národa. Aktivní optimista hraje roli blbce nebo Dona Quichota. Ostatní si libují v komparsu malého českého člověka. Nejsem dost starý na to, abych mohl posoudit, jestli Češi byli pořád takoví jako dnes. Informace máme jen z literatury a historie. Ty dávají přednost spíš národním hrdinům než Brettschneiderům, zlodějům a kolaborantům. Přicházejí optimisté ve chvíli, kdy nám opravdu teče do bot nebo o to víc emigrujeme do pesimistické rezignace? Souvisí vymírání populace s konzumní společností nebo s chybějícími důvody, proč přivádět děti do „šedého uplakaného“ světa?

Mezi pár optimistů patří sázkaři. Věří na výhru, sázejí na úspěch našich reprezentací a to i tehdy, když fakta hovoří jinak. Možná i kuřáci, tvrdošíjně si zapalující cigarety a doufající, že statistika se jich netýká. Politici jsou zatíženi přáním být zvolen znovu na příští období, takže zejména v období voleb je přehlídkou nesplnitelných populisticky optimistických přání. Tady je asi trocha rozumu a zdravé skepse na místě.

Rozumějte, nevolám po obrazu světa zprostředkovaného růžovými brýlemi. Realitu je třeba vnímat, snění ve dne není ideální, zvláště pak v byznysu. Optimistické rozpočty obrážejí přání, většinou bohužel nesplnitelná. Ani zlatými rybkami nápomocnými splnit alespoň tři přání se české rybníky zrovna nehemží.

Budeme šířit dál špatné a poplašné zprávy, trávit vodu z dobrých studní? Pít dál z lahví, které jsou z poloviny prázdné? Plakat na nesprávných hrobech, mít zastřenou radost z cizího neštěstí? Nebo obrátíme hlavu do sluníčka a řekneme si: „Jaké si to uděláš, takové to máš!“ Přeji vám úžasný den a nevěřte, že optimismus je opium lidstva.

Úryvek z knihy Příště spadni líp, vydal Computer Press

Převzato z Pilny.blog.idnes.cz se souhlasem autora

Autor je prezident sdružení TUESDAY Business Network








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.