Bydlím v místě, kde v nadhlavníku prolétají civilní letadla v koridu mezi východní a západní Evropou. Normálně to znamená, že každých zhruba pět minut proletí nad mou hlavou jedno dopravní letadlo. V létě si to docela užíváme a když je jasná obloha, je často v dohledu až šest letadel. Pozorujeme kondenzační stopy za stroji, které zvláště při západu slunce jasně září odraženým slunečním světlem ještě dlouho poté, co je slunce pod obzorem. Večer, když je jasno a září hvězdy, je nebe plné pohybujících se blikajících obrysových světel letadel. I noční obloha je tak plná života naší technické civilizace.

Poté, co byl v důsledku prachu ve vysokých vrstvách atmosféry, který vyvrhla sopka na Islandu, zastaven letecký provoz nad podstatnou částí Evropy včetně naší republiky, jsem si přes den ani neuvědomil, že letecký provoz ustal. Máme totiž blízko letiště, dokonce dvě, a malá letadla nám létala nad hlavou po celý den. Teprve večer, když jsem šel krátce na zahradu, jsem si naplno uvědomil, že nic nelétá. Temné nebe ozařoval srpek měsíce nad západním obzorem, svítily hvězdy jarní oblohy. Uvědomil jsem si náhle, že nikde není ani stopa po blikání dopravních letadel! Mohli jsme vidět noční oblohu tak, jak ji viděli naši předkové před sto a více lety.

Z myšlenek mne vytrhla až jasná „hvězda“ na neobvyklém místě, která se pohybovala na severovýchod. Přeci jenom jsem měl štěstí a zahlédl odraz oběžnice kolem Země. To byl jediný důkaz, že žijeme ve 21. století. Uvědomil jsem si, že pokud by sopka vychrlila svůj popel o týden dříve, polský prezident by nemohl odletět do Ruska na tryznu za oběti kdyňského masakru. I to jsou pozoruhodné souvislosti a náhody, které rozhodují doslova o životě a smrti. Současně je situace vyvolaná výbuchem islandské sopky jasným důkazem, že lidská civilizace nemá zdaleka vše pod kontrolou. Tohoto faktu by si měli být vědomi zejména ti, kteří přisuzují lidské aktivitě na naší planetě téměř „božskou“ roli.

Události jako zemětřesení, povodně, hurikány a i sopečné erupce jsou přírodními jevy obrovského dopadu na civilizaci. Čím vyspělejší civilizace je, tím mohou být důsledky těchto přírodních katastrof ničivější. Pokud k této přirozené činnosti způsobené Sluncem a teplem v nitru Země připočteme některé zásahy člověka, zejména úbytek lesů v tropických oblastech, mohou být dopady na lidstvo ohromné. A vůbec není nutné vymýšlet a obhajovat údajné dramatické vlivy růstu koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře způsobené lidskou činností.

V dobách socialismu, který plánoval vše od špendlíků po rakety, koloval takový vtip. Čtyřmi největšími nepřáteli socialismu byly jaro, léto, podzim a zima. Musíme se prostě smířit s tím, že vše nejde naplánovat a předpovědět. Pojišťovny tomu říkají zásah „vyšší moci“.