Mám kamaráda vinaře. Oblast Velké Pavlovice, rád k němu jezdím. Je u něho dobře a zdaleka ne jenom kvůli jeho sklepu. Tihle Moravané mají v sobě nějaké sluníčko, které svítí a hřeje zároveň. Tím ovšem nechci tvrdit, že jeho sklep a to, co je v něm, je k zahození. Napadlo mě zavolat mu a poptat se, jak se daří a co sklizeň, jak to s ní vypadá.

„Je to dobrý,“ povídá on. „Ještě nejsme hotoví. Kvůli počasí.“
„Co je s počasím? Je mizerný,“ ptám se já.
„Vůbec ne. Konečně je normální, jako bývalo vždycky. To bude těma letadlama.“
„Jak, letadlama?“ ptám se.
„No, že málo lítaj.“

A bylo to tady. Na letošek bylo inzerováno největší sucho za posledních pět set let. Pročež bylo následně prohlášeno za nejdeštivější za posledních deset let a nejchladnější za poslední dobu, nabízí mi Google Novinky z 13. září. Na serveru Zprávy Aktuálně zase povědí, že letošní léto patří k nejteplejším v historii měření, to tam psali o deset dní dřív. Jak je to ve skutečnosti, to ví až můj kamarád vinař. Obhlédne situaci a je mu jasno. Počasí je takové, jako bývalo vždycky. Díky letadlům, která jeden čas nelétala skoro vůbec a i teď málo.

S počasím byly vždycky potíže. Za mého dětství jsme měli v sousedství stařenku, já jí říkal babí. Byly jí jasné následky aktuálního počasí.

„To bude hladu,“ bědovala. „To bude hladu!“

Hlad měl nastat podle okolností. Jednou to bylo sucho, jindy mokro. První volba spálí úrodu, druhá ji přivede ke hnilobě. Výsledek bude stejný, nastane hlad.

Moje maminka byla žena moderní, napojená na informační zdroje. Zatímco babí vězela v hrozbách devatenáctého století, ve kterém se narodila, maminka už plně patřila ke století dvacátému. Ovšem i ona bedlivě sledovala nešvary počasí. Podobně jako můj přítel vinař nabízela vysvětlení:

„Za to může ten atom.“

Podotknu, že ke slovu atom řadila ještě hodnotící přídavné jméno a věru že to nebylo nic lichotivého. Měla atom v merku a vůbec se jí nelíbil. Samozřejmě myslela atom ničivý, tedy atomovou bombu. Tehdy se konaly pokusy s atomovými a vodíkovými bombami na obou stranách fronty studené války. V novinách se objevovaly fotky atomových hřibů. Jedny byly hodné, ty sovětské, kdežto zlé patřily Američanům. Pro maminku to bylo prašť jak uhoď. Byl to prostě atom a mohl za počasí.

Škoda, že jsem neměl rozum, abych se babí zeptal, co že počasí směřuje k tomu hladu. Kdo za počasí může. Atom nevnímala, letadla tuplem ne. Nějaké vysvětlení ale určitě měla. Nejspíš souviselo s císařem pánem, který už není, a tudíž není, kdo by se o počasí jaksepatří staral.