Čím více se blíží doba sčítání lidu, tím více se objevuje emocí. Mnozí občané veřejně proklamují, že se sčítat nenechají. Považují to za útok na svou osobní svobodu. Neberou v úvahu silné argumenty, že nejstarší známé sčítání je známo z Babylonie z doby asi před 6 000 lety. Dokonce bible zmiňuje hned několik sčítání, jedno z nich například v době, když Mojžíš vyváděl Izraelity z Egypta. Sčítání lidu se provádělo i ve starověkém Římě a před dvěma tisíci let také, jak jinak než v Číně. A to v té době tam žilo téměř 60 milionů obyvatel. U nás bylo sčítání lidu oficiálně zavedeno moudrou císařovnou a českou královnou Marií Terezií. Ta vydala reskript, na jehož základě proběhlo sčítání lidu již v roce 1753. Budiž, byly to všechno státy nesvobodné, my se sčítat nebudeme.

Jsou ale lidé, kteří se sčítat chtějí. Moravští aktivisté burcují, kde se dá. Žádají, abychom my, občané žijící na Moravě, uváděli do sčítacích archů nejen moravskou národnost, ale i moravský jazyk. Připravují řadu demonstrací. Mezi námi, nedělalo by mi to problém. Pouze bych musel vědět proč. A tak jsem se nad tím trochu zamyslel.

Rodem patřím do středních Čech a díky tomu, že tatínek vyučoval češtině, mluvilo se u nás poměrně slušně česky. Někdy dokonce i spisovně. Zůstalo mi to. Desítky let bydlím na Moravě a navštívil jsem za tu dobu snad všechny její důležité oblasti. V mnohých z nich mám řadu přátel. Všude jsem se vždy domluvil česky a nikdy jsem nepotřeboval tlumočníka. Dokonce i v různých prekérních situacích. Takže pokud jde o jazyk, váhám.

Ponořil jsem se ve svém uvažování trochu do historie. Je důvod vymezovat se vůči Čechům? Například Velká Morava byla kdysi velmi atraktivním střediskem obchodu se vzdálenými zeměmi. Jak píše jistý historik. Kromě Dunaje a Moravy jako vodních cest existovala celá síť dálkových obchodních cest. Sůl se vozila z Bavorska lodí dolů po Dunaji a poté proti proudu Moravy. Z Byzance přicházely vzácné látky, šperky a ozdobné předměty, vína a vonné látky. Dováželo se zlato, stříbro, měď, cín a olovo, řidčeji jantar, přírodní perly a skořápky mušlí, vyváželi se otroci, dobytek, vosk, med, kůže, koně a zemědělské výrobky. Náhlý zánik Velké Moravy zanechal ve střední Evropě hospodářské vakuum. Z toho profitoval českých obchod. Na vltavském břehu, na Malé Straně, vzniklo pod Pražským hradem opevněné centrum s dlážděnými volnými místy pravděpodobně již na sklonku 9. a začátkem 10. století. Arabsko-židovský kupec Ibrahim ibn Jakubovi, který navštívil slovanské země a hovořil mj. s Ottou I. a Boleslavem I., se kolem roku 965 zdržoval v Praze. V arabském jazyce popsal Prahu vybudovanou „ z kamene a vápna“ a označil ji za největší tržiště světa.

Jenže tohle již nikdo nepamatuje. Pak je tu ta zeď u letohrádku Hvězda z bitvy na Bílé Hoře. Prý se zde udatně bránili stateční Moravané. Ale i to bylo jinak. Část žoldáků, mimochodem mizerně placených moravskými stavy, nestačila včas prchnout a zůstala obklíčena u zdi letohrádku Hvězda. Jejich jedinou možností bylo prosekat se císařským sevřením. Nepodařilo se to a díky Aloisu Jiráskovi se proslavili jako „stateční Moravané“. Takže tudy cesta také nevede.

Ale pak jsem si vzpomněl na papeže Řehoře. Ten vydal 24. února 1582 v souvislosti se zavedením georgiánského kalendáře bulu „Inter gravissimas“, což znamenalo povinné přijetí. Podle toho se vlastně dodnes řídíme. K tomuto georgiánskému kalendáři nejprve přistoupily evropské katolické země, čeští stavové zavedli tento kalendář v lednu 1584, dle rozhodnutí císaře Rudolfa II. A právě Moravané nesouhlasili, neboť císař rozhodl dříve než sněmovna. A tak se v roce 1584 na Moravě slavily velikonoční svátky o měsíc později než v Čechách. Až v červenci toho roku se moravští stavové sešli v Olomouci a přijali nový georgiánský kalendář. Od té doby se všechno slaví stejně – na Moravě i v Čechách, Slezsko nevyjímaje. To byl tedy vážný odpor, ale nakonec i kalendář máme jednotný. Dokonce jsme v té době byli jako Češi a Moravané vzácně jednotní. Nikdy jsme ten kalendář nenarušili. Jako třeba Francouzi. Více než deset let platil na sklonku 18. století ve Francii „revoluční„ kalendář, v němž den měl sto hodin a hodina sto minut. O našich východních přátelích ani nemluvě. Soudruh Stalin v roce 1929 zrušil neděle jako buržoazní přežitek a sovětský týden měl pouze pět dnů. Nastaly obrovské zmatky, leč Stalin od zrušení neděle neustoupil, navíc v roce 1931 zavedl šestidenní týden. Ten platil celých deset let, na jejichž konci si sovětský občan nemohl ani spočítat, kdy že to jejich zemi přepadl Hitler. Takže přes kalendáře by to také nešlo.

Od té vzpoury moravských stavů skrzevá kalendář mně z historie nic vážného nenapadá. A přitom si v době zcela nedávné nechali Moravané diktovat Prahou plno nesmyslů. Nejdříve se Ostrava stala vedoucím sídlem Severomoravského kraje, ačkoli leží jižněji než Praha. Dnes je sídlem kraje Moravskoslezského, ale polovina Jeseníků patří kraji Olomouckému. Kdysi fungovala Morava a Slezsko docela normálně a bez problémů. Jenže návrat k tomuto stavu nezajistíme ani tím, že se přihlásíme k moravskému jazyku, či k moravské národnosti. Kdybychom uměli pěkně po moravsku vzkázat do Prahy, že oněch 14 krajů je mimořádný paskvil, to by byl čin. Jenže když jim to případně vzkážeme, musíme to zase napsat, jak jinak, než česky. Co tedy vzkážeme do Čech tím, že se přihlásíme k jazyku moravskému a národnosti moravské?

Ne. Velkou Moravu již nevzkřísíme. Navíc si ji v době nikoli tak dávné přisvojil nějaký Slovák. Fico se snad jmenoval. Jako Moravané jsme naprosto opuštěni. Za Husáka se tvrdilo, že Moravané jsou Slováci, kteří nedošli do Prahy. To asi již neplatí. Ale podívejte se na kandidáty na prezidenta. Švejnar (USA). Sobotka (Liberec). Němcová (Morava). Bobošíková (Praha). Zaorálek (Morava). Škromach (Morava). Schwarzenberg (Rakousko). Fischer (Londýn). Tošenovský (Brusel). Samí Pražáci. Teď mě napadlo, že nevím, odkud je vlastně Bátora. Musím se zeptat Hájka.