Doba pokročila a mám z toho radost. Radost je o to větší, že ji mohu zvěstovat na začátku nového roku, ano, v druhém mém povídání v roce 2019. Pokrok doby mám jaksi v referátu. Jako spisovatel nepíšu o ničem jiném než o pokroku doby, a tudíž se asi nikdo nebude mé radosti příliš divit.

Pokrok nejlépe vynikne ve srovnání s minulostí. Budu konkrétní. Jistě znáte velebnou českou píseň, takřka chorál, který začíná slokou Padla facka, padla na sále, kdo měl ruce, ten se pral. Tento hymnus reflektuje jev v českých a jistě i moravských a slezských zemí častý, reflektuje hospodskou rvačku. My se u nás fackujeme, vysvětluje komisař Ledvina americkému detektivovi Nicku Carterovi ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Z literatury víme, jak veselo bylo v tomto ohledu například v Praze u Banzetů. A kdo si výjev nedokázal představit, toho musíme odkázat na obraz Josefa Lady prostě nazvaný Vesnická rvačka. Je tam všechno – rváči, babky modlilky schované pod kůrem, na něm vyhrává muzika, zprava zasahuje ponocný halapartnou, zleva vstupuje oknem hasič. Ovšem ústřední postavou je hostinský s bejkovcem v ruce, rudý vztekem, připravený k zásahu.

V čem ten pokrok?

Až dosud bylo reflexí podobných událostí umění, jmenovali jsme zpěv, literaturu, film i umění výtvarné. V uplynulém týdnu se rvačka v hotelu stala předmětem zpravodajství tradičního i datového a rvačka na pracovišti dokonce i televizního. Dá se čekat, že brzy budeme mít rvačky v přímém přenosu. Divák bude sledovat facky uštědřené u Banzetů a v případě zájmu si bude moci podívanou zaznamenat na nějaké médium, na disk nebo na kartu.

Teď stojím jako na rozcestí, zda pokračovat v cestě za úsměvem, anebo přejít k moralitě. Ta druhá cesta je snazší a tíhnu k ní přirozeně, jelikož mi ten zájem o okrajové vylomeniny připadá pitomý a v ukazováku pravé ruky mi cuká, abych ho varovně a karatelsky vztyčil a hrozil: vy blbá média, příliš snadno podléháte svodům a zabýváte se hloupostmi!

Zatnu ale zuby, kárat média nebudu, už proto, že jsem taky médium, a dokud je začátek roku, aspoň popřeju, aby bylo méně rvaček - hospodských i politických. Aby nás nemusel krotit hospodský s bejkovcem a aby na nás stačil hasič s hadicí na skropení horkých hlav.