Paní učitelka Růžičková vysvětlovala dětem sedmé třídy v základní škole v Trutnově, co je to islám, a mimo jiné si oblékla nikáb, černý chalát, ze kterého jí koukaly jen oči. Strhla se kolem toho bouře. Jedni – a mezi ně patřím jednoznačně i já – paní učitelku chválí, druzí by z ní nechali strhnout nikáb a pak i kůži až na holé kosti. Celý ten případ je pro naši dobu příznačný. Už proto, že se z prostého výkladu dějepisu v sedmé třídě základní školy v Trutnově stal případ. Štěkl by pes, kdyby se to stalo před deseti lety? Věru se nestává často, že by média referovala o průběhu vyučovací hodiny dějepisu v sedmičce.

Kdyby paní učitelka Růžičková nesháněla v půjčovně kostýmů nikáb (nebo bůhví, kde k němu přišla) a kdyby raději dětem předčítala, že islám je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Mohameda a tak dále, až ke konečnému usnutí i toho nejotrlejšího žáka, k žádné bouři by nedošlo. Nudně číst z knihy je totiž normální, a tudíž je to obecně vnímáno s porozuměním. Ona si ale nikáb obstarala a bouře nastala.

Reakce je ostře dualistická, protichůdná. Jedni jsou ostře proti, jiní ostře pro. Taková situace bývá klasifikována jako oživení veřejného diskursu, a tudíž bývá přijímána s uspokojením, protože čím víc diskursu, tím líp pro společnost. Je celkem jedno, čeho se diskurs týká, a málokdo se ohlíží na to, zdali se nediskursuje o naprostých ptákovinách.

Naprosto jsou opomenuti ti, kterých se věc týká nejvíc, totiž žáci paní učitelky Růžičkové. Objevili se na fotkách v médiích, ovšem doba chrání identitu, zejména pak identitu dětí, s úpornou úzkostlivostí panny chránící svůj věneček před naléháním funivých samců, citováno ze starší české literatury. Dnes už panny věneček nechrání, častěji se pídí po funivém samci, aby je věnečku zbavil, zato identita a soukromí je jedno z nejpřísnějších tabu novodobého náboženství Politické Korektnosti A Lidských Práv. Takže děti ze sedmých tříd mají na fotce rozmazané obličeje, jako se rozmazávají na snímcích z autonehod, aby se lidem nedělalo špatně při pohledu na rozmasakrované obličeje motocyklistů.

Děti zůstaly zahaleny do anonymity a zřejmě ze stejných náboženských důvodů se jich nikdo nezeptal, co si z animovaného výkladu paní učitelky Růžičkové odnesly. V diskursu je to běžné, že se jedná o někom a na jeho hlase nezáleží, protože s největší pravděpodobností nemá silný názor.

Což asi děti v sedmičce nemají.

Nikdo se jich neptal, stejně jako se veřejně neventiluje názor zaměstnanců velkých obchodů, jak se dívají na zákonem zrušené pracovní svátky. Takový hlas paní pokladní by diskurs jenom zamotal a nedej bože, aby žák Nezbeda vstoupil do diskursu o nikábu!

Závěrem vyjádřím svoji starost. Netýká se trutnovských žáčků, ti přežijí všechno, i nikáb. Ale bylo by škoda, kdyby se paní učitelka Růžičková nechala otrávit. Tak už to bývá, že plivance na člověka působí intenzivněji než potřesení rukou. Takže jí tou rukou třesu hodně upřímně, aby na hloupé řeči zapomněla.

LN, 25.10.2012