Něco se dá dopředu odhadnout, jak to dopadne. Nemusíte mít o věci hluboké znalosti. Stačí mít základní informace a poslouží vám rámcové znalosti toho, jak to chodí. Tak třeba jsem minulý týden zahlédl zprávu, že v sobotu se bude pořádat soutěž Eurovize. Vzpomněl jsem si, že te to ta soutěž, co ji před nějakou dobou vyhrála ta zpěvačka s plnovousem a hned mě napadlo: no jo, to vyhraje Ukrajina. No a vyhrála to Ukrajina.

Jindy jsem zavadil o zmínku, že Jarek Nohavica bude mít v ótůčku koncert. No jo, řekl jsem si. Bude zase vyprodáno a v médiích dostane baštonádu, protože nevrátil Puškinovu medaili. Zatímco Eurovize a její písňová soutěž mi může být ukradená, Nohavicu mám rád, a celá ta mela kolem něho mi lhostejná není. K úspěchu mu blahopřeju a pokud jde o to přijímání a vracení medailí, myslím si, že kdyby Nohavica byl z těch lidí, co chodí po světě s nasliněným prstem a sbírají a pak zase vracejí medaile jak kdo chce, nebyl by to básník toho formátu, jaký je. Byl by to úplně jiný člověk s jiným srdcem. Lidi by ho nemilovali, jako ho milují a nevyprodali by O2 arénu: řečeno s klasikem, kdo z vás, pánové, na to má?

Propadáme se do těžké doby. Patří k tomu i gesta, jako třeba je to vítězství Ukrajiny v Eurovizi. Mnohem víc bych si přál, aby zvítězila ve vnuceném boji s ruskými hordami a vymetla je ze svého území. Kauzální spojení tu ale není. Kdyby soutěž Eurovize vyhrál kdokoli jiný, na výsledku války by to nezměnilo nic. Ale na druhou stranu, nepodceňujme gesta.

Vezměme jiný příklad, ve Finsku začalo mistrovství světa v hokeji. Rusko i Bělorusko byly z něho vyloučené už v únoru. To taky bylo odhadnutelné, jakmile válka začala. Na druhou stranu, jakpak by asi probíhalo jakékoli utkání s Ruskem na kterémkoli stadionu v zemi, která v důsledku ruského válečného zločinu vstupuje do NATO? Na hřišti by byli Rusové a mezi mi i – i to je odhadnutelné, by se nejeden ozdobil písmenem Z. S tím se přece dá dopředu počítat. I to je odhadnutelné gesto. Nebyla by to dobrá atmosféra a chválabohu, že k tomu nedojde. Sportovní hodnota mistrovství bezpochyby utrpěla, ale tohle je ztráta skutečně zanedbatelná ve srovnání s těmi ostatními.

Co je tedy neodhadnutelné?

Eurovize ani hokej mě nezajímají. Zato napjatě sleduju, jak se rýsuje spolupráce naší země s Polskem a moc jí fandím. Plynová trubka mohla být už dávno. Podaří se ji postavit teď, bez zlodějen a skandálu? Vojenská spolupráce je nabíledni. Fungovala za druhé světové v Anglii, mohla by fungovat jako součást hráze proti třetí světové v Evropě. Podaří se to? Opakuji, je to neodhadnutelné. Jsme na půdě činů, mimo zavedené rituály gest. Ano, byl bych rád, kdyby Nohavica mohl mít koncert v Polsku, ale třeba společné manévry naší a polské armády by mi udělaly mnohem větší radost.