Jsou ceny žádané a jsou ceny, o jejichž udělení nikdo nestojí. Už od roku 1992 rozdává ekologické sdružení Děti Země, respektive porota složená z osobností, jako jsou Jan Keller, Erazim Kohák, Pepa Nos či Vladimír Just, legendární Ropáky. Ve sbírce je má už celá řada politiků, ministrů a podnikatelů.

Letos došlo na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Tošovského. O Ropáka si řekl snahou o prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí na Mostecku, což přitom odmítá 72% obyvatel České republiky, a také úsilím o rozšíření těžby uranu, zahájení těžby uhlí v Beskydech a rozšíření výroby elektřiny z jaderných elektráren. Ekologům se také nelíbí, že za Tošovského éry pokračuje čistý vývoz elektřiny a že redukce emisí oxidu uhličitého do roku 2050 by měla podle ministerstva být jen o 30 %, ačkoliv by bylo možné dosáhnout 80 %.

Poněvadž ministři průmyslu bývají obvyklými uchazeči o tuto cenu, všimněme si ještě zajímavějších nominací na titul Zelená perla 2009 za nejpodivuhodnější antiekologický výrok. Až na jednu výjimku se žebříček hemží politiky. Vítězem se stal náměstek hejtmanky Ústeckého kraje Pavel Kouda (ČSSD) za větu „Prostě jsem pro prolomení limitů, aby se ta kultura tady trošičku zvedla.“ Jakou kulturu má pan Kouda na mysli, můžeme jenom spekulovat. Zda předpokládá, že těžaři odvedou tučnou sumu do kulturních projektů, nebo jestli mu samotná práce velkokapacitních rypadel přijde jako úchvatný balet.

O prvenství se Kouda dělí s Janou Ježkovou ze Svazu minerálních vod, která zabodovala upřímným výrokem: „Pitná voda z vodovodu je především určena k jiným účelům než k přímému pití“. Druhý skončil pražský radní Jiří Janeček (ODS) za slova pronesená po návštěvě lokality vytipované pro stavbu golfového hřiště v Klánovicích: „Já jsem se tam byl podívat, když o tom budu hlasovat. Myslím si, že ta lokalita je nádherná. Myslím si, že aby tam byl jenom les, že je to škoda.“ Skutečně hláška hodná elitního reprezentanta stávajícího vedení hlavního města. A aby nebyli upozadění parlamentní politici, třetí místo získal předseda lidovců Cyril Svoboda, podle kterého „zvíře je věcí a nemá smysl tvrdit, že zvíře věcí není“.

Abych si po zmapovaných blábolech spravil chuť, zalistoval jsem předvolebními programy stran, které mají naději po květnu usednout v nové Poslanecké sněmovně. Enviromentální kapitoly má většina z nich dlouhé a upovídané. Převažují však klišé a pohledy odpovídající zhoubné ideologii růstu Růstu. Zatímco občanskou společností si klestí cestu termín „trvale udržitelný život“, partaje umanutě hovoří o „trvale udržitelném rozvoji“, patrně s vidinou neustálého bohatnutí a nafukování blahobytu, ať to stojí, co to stojí.

Napříč spektrem se hovoří o ochraně vody, půdy, lesů, ovzduší, o odpovědnějším odpadovém hospodářství, modernizaci železnice a podpoře ekologické veřejné dopravy. Až na zelené všichni fandí jaderné energetice a řada z nich to hrdě uvádí i v programových bodech zaměřených na životní prostředí.

Příjemně překvapuje ODS, která se věnuje i úsporám energie a moderním účinným technologiím ve výrobě. Nevyhýbá se ale zlověstnému avizování úpravy postavení občanských sdružení ve správních řízeních a zrovnoprávnění místních obyvatel s těmi občanskými sdružení, která podle občanských demokratů vstupují do administrativních procesů na místech, jež znají jen zprostředkovaně.

Věci veřejné mimo jiné hovoří o zavádění nízkoemisních technologií a paliv v komunální dopravě. Podporují také vyhlašování nových chráněných území. Lidovci jsou konkrétní v tom, že odmítají územní rezervu kanálu Dunaj-Odra-Labe, stejně jako zrušení územních limitů v severních Čech a zahájení těžby černého uhlí v Beskydech. Specialitou sociální demokracie je slib, že vytvoří legislativní předpoklady pro to, aby došlo ke snížení emisí skleníkových plynů a dalších škodlivých látek minimálně o 50% do roku 2050.

Nejodlišnější je program Strany zelených. Může si dovolit stavět vůči ostatním zřetelnou alternativu a vzhledem ke svým preferencím nemá co ztratit. Vysvětluje, že nová ekonomika je ekonomika ekologická a sociální. Její přístupy prý dokáží zajistit na 70 000 nových pracovních míst. Zelení věští zlom průmyslových dějin: jestli byl dosud hospodářský růst možný jen na základě vyšší a vyšší spotřeby ropy, plynu, uhlí, uranu a dalších surovin, pak v budoucnosti podle nich bude hospodářský úspěch zcela závislý na zvyšování energetické úspornosti a na obnovitelných zdrojích. Od ostatních partají se zelení liší také vzýváním ekologické daňové reformy, odporem k výstavbě jezů na Labi nebo třeba požadavkem na přísnější normy na chov zvířat. Kromě toho chtějí novelu mysliveckého zákona a podmínky pro návrat velkých šelem, zejména rysa, vlka či medvěda, do naší přírody.

Z letmé sondy do stranických enviromentálních programů vyplývá jedna dobrá a jedna špatná zpráva. Tou první je nepodceňování dané oblasti, jakého jsme byli svědky v 90. letech. Jenže zájem je leckdy pouze předstíraný. Hodně slov a málo závazků, navíc dost podhodnocených. Zjednodušeně řečeno: dá se očekávat, že o pokračování produkce Ropáků z partajního prostředí nebude nouze.

Vysíláno 13.5.2010 na ČRo6