Amnesty International  dnes uvedla, že ukrajinské síly ohrožovaly civilisty zřizováním základen a provozováním zbraňových systémů v obydlených obytných oblastech, včetně škol a nemocnic, když odrazily ruskou invazi, která začala v únoru.

Taková taktika porušuje mezinárodní humanitární právo a ohrožuje civilisty, protože mění civilní objekty ve vojenské cíle. Následné ruské údery v obydlených oblastech zabily civilisty a zničily civilní infrastrukturu.

„Podle našich zjištění ukrajinské síly systematicky vystavují civilisty riziku a porušují válečné zákony tím, že operují v obydlených oblastech,“ řekla Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International.

„Být v obranné pozici nezbavuje ukrajinskou armádu povinnosti dodržovat mezinárodní humanitární právo.“

Nicméně to ale neplatí na každý ruský útok zdokumentovaný Amnesty International. Na některých dalších místech, kde Amnesty International dospěla k závěru, že Rusko spáchalo válečné zločiny, včetně některých oblastí města Charkova, nenašla organizace důkazy o tom, že by se ukrajinské síly nacházely v civilních oblastech nezákonně zaměřených ruskou armádou.

Mezi dubnem a červencem strávili výzkumníci Amnesty International několik týdnů vyšetřováním ruských úderů v oblasti Charkova, Donbasu a Mykolajiva. Organizace kontrolovala místa útoků; vyslýchali přeživší, svědky a příbuzné obětí útoků; a provedli dálkový průzkum a analýzu zbraní.

Během těchto vyšetřování zpravodajové našli  důkazy o tom, že ukrajinské síly zahájily údery z obydlených obytných oblastí a také se usadily v civilních budovách v 19 městech a vesnicích v regionech. Laboratoř Crisis Evidence Lab organizace analyzovala satelitní snímky, které pak některé z těchto incidentů potvrzují.

Většina obytných oblastí, kde se vojáci nacházeli, byla kilometry daleko od frontových linií. K dispozici byly použitelné alternativy, které by neohrožovaly civilisty – jako vojenské základny nebo hustě zalesněné oblasti v blízkosti nebo jiné stavby dále od obytných oblastí. V případech, které zdokumentovala, Amnesty International nezaznamenala, že by ukrajinská armáda, která se nacházela v civilních strukturách v obytných oblastech, žádala civilisty nebo jim pomáhala při evakuaci okolních budov – což je neschopnost přijmout veškerá možná opatření na ochranu civilistů.

Zahájení úderů z obydlených civilních oblastí
Přeživší a svědci ruských úderů v oblastech Donbas, Charkov a Mykolajiv řekli výzkumníkům Amnesty International, že ukrajinská armáda v době úderů operovala poblíž jejich domovů a vystavovala oblasti odvetné palbě ruských sil. Zpravodajové Amnesty International byli svědky takového jednání na mnoha místech.

Mezinárodní humanitární právo vyžaduje, aby se všechny strany konfliktu v maximální možné míře vyhýbaly umístění vojenských cílů v hustě obydlených oblastech nebo v jejich blízkosti. Mezi další povinnosti ochrany civilistů před účinky útoků patří odsun civilistů z blízkosti vojenských objektů a účinné varování před útoky, které mohou mít dopad na civilní obyvatelstvo.

Matka 50letého muže zabitého při raketovém útoku 10. června ve vesnici jižně od Mykolajiva řekla Amnesty International: „Vojáci se usadili v domě vedle našeho domu a můj syn jim často nosil jídlo. Několikrát jsem ho prosila, aby se odtamtud držel dál, protože jsem se o něho bála. To odpoledne, když k útoku došlo, byl můj syn na dvoře našeho domu a já uvnitř. Byl na místě zabit. Jeho tělo bylo roztrhané na kusy. Náš dům byl částečně zničen.“ Zpravodajové Amnesty International našli ve vedlejším domě vojenské vybavení a uniformy.

Mykola, který žije v panelovém domě ve čtvrti Lysyčansk (Donbas), která byla opakovaně zasažena ruskými útoky, při nichž zahynul nejméně jeden starší muž, řekl Amnesty International: „Nechápu, proč naše armáda střílí z měst a ne z pole.“ Další obyvatel, 50letý muž, řekl: „U nás v sousedství vojáci jeou. Jakmile začnou střílet, pak slyšíme odezvu.“ Zpravodajové Amnesty International byli svědky toho, jak vojáci používali obytnou budovu asi 20 metrů od vchodu do podzemního krytu používaného obyvateli, kde byl zabit starší muž.

V jednom městě v Donbasu ruské síly použily 6. května naprosto zakázanou a ze své ničivou kazetovou munici v oblasi převážně jednopodlažních nebo dvoupatrových domů, kde ukrajinské síly umístily své dělostřelectvo. Šrapnel poničil zdi domu, kde žije 70letá Anna se svým synem a 95letou matkou.

Anna řekla: „Šrapnel proletěl dveřmi. Byla jsem uvnitř. Ukrajinské dělostřelectvo bylo kousek od nás... Vojáci byli za humny, za domem... Viděla jsem je všude kolem... od začátku války... Moje matka je... ochrnutá, takže jsem nemohla utéct.“

Začátkem července byl zraněn zemědělský dělník, když ruské síly zasáhly zemědělský sklad v oblasti Mykolajiv. Několik hodin po úderu byli zpravodajové Amnesty International svědky přítomnosti ukrajinského vojenského personálu a vozidel v oblasti skladování obilí a svědci potvrdili, že armáda používala sklad, který se nachází přes silnici od farmy, kde žijí a pracují civilisté.

Zatímco zpravodajovéi Amnesty International zkoumali škody na obytných a přilehlých veřejných budovách v Charkově a ve vesnicích v Donbasu a východně od Mykolajiva, slyšelo z nedalekých ukrajinských vojenských pozic vycházející palbu.

V Bachmutu několik obyvatel řeklo Amnesty International, že ukrajinská armáda používala budovu sotva 20 metrů přes ulici od obytné výškové budovy. 18. května zasáhla přední část budovy ruská střela, která částečně zničila pět bytů a poškodila okolní budovy. Kateryna, obyvatelka, která úder přežila, řekla: „Nechápala jsem, co se stalo. V mém domě byla rozbitá okna a spousta prachu... Zůstal jsem tady, protože moje matka nechtěla odejít. Má zdravotní problémy.“

Tři obyvatelé řekli  Amnesty International, že před úderem ukrajinské síly používaly budovu naproti bombardované budově a že před dalším domem, který byl poškozen, když raketa zasáhla, byly zaparkovány dva vojenské náklaďáky. Zpravodajové Amnesty International našli známky vojenské přítomnosti v budově i mimo ni, včetně pytlů s pískem a černých plastových fólií zakrývajících okna, stejně jako nové vybavení traumatické první pomoci vyrobené v USA.

„Nemůžeme mluvit do toho, co dělá armáda, ale platíme za to cenu,“ řekl Amnesty International občan, jehož dům byl při stávce také poškozen.

Vojenské základny v nemocnicích

Výzkumníci Amnesty International byli svědky toho, že ukrajinské síly využívaly na pěti místech nemocnice jako de facto vojenské základny. Ve dvou městech desítky vojáků odpočívaly, pohybovaly se a jedly v nemocnicích. V jiném městě stříleli vojáci z blízkosti nemocnice.

Ruský nálet  28. dubna zranil dva zaměstnance lékařské laboratoře na předměstí Charkova poté, co si ukrajinské síly v areálu zřídily základnu.

Využívání nemocnic pro vojenské účely je jasným porušením mezinárodního humanitárního práva.

Vojenské základny ve školách

Ukrajinská armáda běžně zřizuje základny ve školách ve městech a vesnicích na Donbasu a v oblasti Mykolajiv. Školy byly od začátku konfliktu pro studenty dočasně uzavřeny, ale ve většině případů se budovy nacházely v blízkosti obydlených civilních čtvrtí

Ve 22 z 29 navštívených škol našli zpravodajové Amnesty International buď vojáky, kteří tyto prostory používali, nebo našli důkazy o současné nebo nedávné přítomnosti armády. Činnost – včetně přítomnosti vojenských kombinéz, vyřazené munice, armádních přídělů a vojenských vozidel.

Ruské síly zasáhly mnoho škol používaných ukrajinskými silami. Nejméně ve třech městech se po ruském bombardování škol ukrajinští vojáci přesunuli do jiných škol v okolí, což vystavilo okolní čtvrti riziku podobných útoků.

Ve městě východně od Oděsy byla Amnesty International svědkem počínání  ukrajinských vojáků, jak využívají civilní oblasti k ubytování a odpočinku, včetně umístění obrněných vozidel pod stromy v čistě obytných čtvrtích, a používání dvou škol umístěných v hustě obydlených obytných oblastech. Ruské údery poblíž škol zabily a zranily několik civilistů mezi dubnem a koncem června – včetně dítěte a starší ženy zabitých při raketovém útoku na jejich dům 28. června.

V Bachmutu ukrajinské síly využívaly univerzitní budovu jako základnu, když 21. května zasáhl ruský úder, při kterém údajně zahynulo sedm vojáků. Univerzita sousedí s výškovou obytnou budovou, která byla poškozena při úderu, spolu s dalšími civilními domy ve vzdálenosti zhruba 50 metrů. Amnesty International našla na nádvoří rozbombardované budovy univerzity zbytky vojenského vozidla.

Mezinárodní humanitární právo výslovně nezakazuje stranám konfliktu usadit se v nepoužívaných školách. Vojáci však mají povinnost vyhýbat se školám, které jsou v blízkosti domů nebo bytových domů plných civilistů, což ohrožuje tyto životy, pokud to není naléhavě nutné. Pokud tak učiní, měli by varovat civilisty a v případě potřeby jim pomoci s evakuací. Nezdálo se, že by se to v případech zkoumaných Amnesty International stalo.

Ozbrojené konflikty vážně omezují právo dětí na vzdělání a vojenské využití škol může mít za následek zkázu, která děti o toto právo po skončení války dále zbavuje. Ukrajina je jednou ze 114 zemí, které podpořily Deklaraci bezpečných škol , dohodu o ochraně vzdělávání v době ozbrojeného konfliktu, která stranám umožňuje využívat opuštěné nebo evakuované školy pouze tam, kde neexistuje žádná schůdná alternativa.

Nevybíravé útoky ruských sil

Mnohé z ruských úderů, které Amnesty International zdokumentovala v posledních měsících, byly provedeny ze své podstaty nevybíravými zbraněmi, včetně mezinárodně zakázané kazetové munice , nebo jinými výbušnými zbraněmi s celoplošnými účinky. Obecně se používají zbraně naváděné s různou úrovní přesnosti; v některých případech byly zbraně dostatečně přesné, aby mířily na konkrétní objekty.

Praxe ukrajinské armády umisťovat vojenské cíle v obydlených oblastech nijak neospravedlňuje nevybíravé ruské útoky. Všechny strany konfliktu musí vždy rozlišovat mezi vojenskými cíli a civilními objekty a přijmout veškerá možná preventivní opatření, včetně výběru zbraní, aby minimalizovali civilní škody. Nerozlišující útoky, které zabíjejí nebo zraňují civilisty nebo poškozují civilní objekty, jsou válečnými zločiny.

„Ukrajinská vláda by měla okamžitě zajistit, aby své síly umístila mimo obydlené oblasti, nebo by měla evakuovat civilisty z oblastí, kde armáda působí. Vojáci by nikdy neměli používat k vedení války nemocnice, a školy nebo civilní domy by měli používat pouze jako poslední možnost, když neexistují žádné dostupné alternativy,“ řekla Agnès Callamard.

Amnesty International kontaktovala ukrajinské ministerstvo obrany se závěry výzkumu 29. července 2022. V době zveřejnění ještě nereagovaly.