To by si mohli říkat zaměstnanci a studenti humanitních vysokých škol po tom, co jejich pokus o jakousi „mírnou vzpouru v mezích zákona“ a požadavky na vyšší platy, dopadl neslavně. V obecné rovině tento pokus upozornit na nízké ohodnocení své práce zanechal většinu národa chladnou. Přestože všem je jasné, že cca 13tisícový měsíční plat doktoranda, který má za sebou vysokoškolské studium, a je mu kolem 25 let, a musí vědecky pracovat ale i platy asistentů a prof. na humanitních fakultách se zapomněly někde mezi lety 1995 až 2000. Což je prostě v civilizovaném státě, který se chce dostat na přední místa mezi moderními a rozvinutými státy, dosti špatné.
Dokonce premiér Fiala, sám humanitně vzdělaný, vzkázal dotyčným, že jim nic nedá ani náhodou. Důvodem není jen to, že je potřeba šetřit kde to jen jde. Ani to, že jak říká opozice po „odrbání“ penzistů a vzhledem k připravovanému zvyšování daní, není na vyjednávání se zdánlivě marginální skupinou obyvatel ani čas ani místo.
Jaksi v pozadí většiny úvah a diskusí o tomto problému, zaznívala nahlas nevyslovená myšlenka, že takzvaně obyčejní lidé prostě tyto „intoše“, prakticky vždy „levicově pokrokové“, nemají rádi. To by mělo být poněkud podivné. Podle posledního sčítání lidu v roce 2021 mělo 53 % obyvatel ČR střední vzdělání s maturitou a 18,7 % dospělých vysokoškolské vzdělání. Takže tzv. postoj“ buranů“ v tom těžko hrál hlavní roli. Takže v tom musí být něco jiného
Myslím si, že v tom obecném i vládním postoji hrají dvě věci zásadní roli. Ta první je dlouhodobá společenská paměť, kdy Filozofická fakulta UK a předchůdci dnešní FSV UK, stály v čele boje proti kapitalismu a buržoazii letech 1947 až 1960. Pověstné „únorové“ fanatické „stranické trojky“ a „svazácké úderky“ nejsou společností dodnes zapomenuty. Pak se sice postupně humanitní fakulty změnily podle názoru „Strany a vlády“ na rejdiště kontrarevolučních sil. Po zahájení „normalizace“, v roce 1970 v

Se však změnily doslova na líhně všech možných normalizačních kádrů, na jejichž činnost jsme také nezapomněli. (Viz třeba právě zahájený televizní seriál Volha).

Bohužel krátce po roce 1989, se nejprve na humanitní vysoké školy vrátily na začátku normalizace vyobcované „reformní komunistické, kádry“ a po krátké době si s přeživšími normalizačními kádry, které vzaly rychlou ideologickou otočku, padli do náruče. A podle toho začalo vypadat humanitní vysokoškolské studium. Zmizely sice katedry marxismu-leninismu, ale objevilo se obrovské množství různých podivných kateder a tzv. vědeckých oborů, za kterých a od jejichž absolventů padají neuvěřitelné návrhy. Podobné intelektuálně takovým, jaké se rojily kolem roku 1948 v kruzích mladých marxistů. Ti vášnivě diskutovali o tom, zda bude v socialismu jako první zadarmo chleba anebo bydlení. Protože to jsou základní lidská práva. Anebo tehdy vážně míněné návrhy, že když je rudá barva znamením revoluce, je nutno ve státech socialistické soustavy upravit semafory tak, aby se na červenou jezdilo vpřed, protože to barva revoluční a na zelenou se stálo, protože to barva zaostalého venkova.
Dnes je například vystřídaly takové nápady, jako že gender je sociální konstrukt a příslušnost k pohlaví není jasné. Jako kdybychom pohlavní rozdělení nenacházeli už u hmyzu, ptactva, ryb a všech savců. Což jim ovšem žádný „falokrat“ nenařídil, ale vytvořila to sama příroda. A místo vytváření družstevních lánů JZD po únoru 48, navrhuje dnes humanitně vzdělaná pokroková úderka zateplit do 20 let evropské domy, nejlépe pak hlava nehlava bez ohledu na to, zda jsou staré 20, 100 anebo 500 let.

Jak uvádí filosofka T. Matějčková, západní vzdělanci, jako kanadský sociolog James E. Côté tvrdí, že se v naší společnosti vytrácí „dospělost“. Tedy racionalita a poznání, což označuje rakouský levicový filosof Robert Pfaffer za „infantilizaci společnosti“.

Je potřeba si přiznat, že kulturní války se vedou i u nás a mají občas nečekané důsledky. Jedním z nich je to, že už cca od roku 1992, všechny vlády, ať zdánlivě levicové či pravicové, s velikým podezřením hledí na vývoj humanitních vysokých školách. A s ještě větším podezřením na jejich absolventy. Takže nemají ani chuť, a podle mého názoru ani žádný zájem, aby je „vykrmovaly“.

Část studentů a učitelů těchto škol se úspěšné dokázala představit se jako ta nejpokrokovější, ovšem ve skutečnosti také často takzvanými „obyčejnými lidmi“ nejnenáviděnější část vzdělanců. James E. Côté říká, že v naší době „nestrukturalizované společnosti“, už od padesátých let, část společnosti prostě nárokům „dospělosti“ a tím i racionálnímu uvažování, nedostojí. Z dob normalizace je známe jako padesátileté „svazáky“. Dnes jako různé „woke“ nadšence.

Pod jejich mediálním a politickým „překrytím“ všeho, co se obecně nazývá „humanitní obory“ z obecného pohledu mizí. A to i obory, které nutně potřebujeme. Jako jsou znalci cizích jazyků a kultur, historici naší i cizích civilizací, skuteční sociologové a další potřební vědci a obory nutné pro chod společnosti. Které se mediálně podařilo „vyzmizíkovat“. Přičemž pokud nebudeme mít skutečně dobře humanitně vzdělané odborníky, v relativně krátké době se propadneme mezi upadající a nevzdělané státy. Avšak cesta od pokrokářského bloudění ke skutečné vědě, jak dokládá celá historie, je dlouhá a bolavá.

A za navíc, pár šupů se skutečná věda dělat nedá.