Někteří lidé se ptají: Co po tolika letech zbylo z komunismu? Má ještě smysl chránit vysoké posty před bývalými komunisty? Odpovídám: Ano, má. Jsou reprezentanty nepřijatelných postojů k fungování společenské struktury. Tyto postoje jsou v nich zakořeněny a spočívají v tom, že jsou ochotni za výhody sloužit jakémukoli režimu. Tak jsme si to zvykli: Za místo u koryta jsme byli ochotni dělat cokoli. Poslušně jsme plnili příkazy a stačilo nám, že jsme z toho měli prospěch. Toto je pravé dědictví komunismu. To přesvědčení, že když to neudělám já, bude z toho mít prospěch někdo jiný, a ne já, a že kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.

Ovšem vyloučit komunisty z pozic moci nestačí. Musíme zapracovat i sami na sobě. Nedovolit, aby byli do pozic moci vybíráni lidé, jimž jde v prvé řadě o post, a místo aby v něm sloužili veřejnému zájmu, budou své moci zneužívat ve svůj prospěch. Společenská realita nám tu krystalizuje ve stále stejný vzorec. Jacípak komunisti jsou Rath či Nagyová? A přitom jsou přesně jako oni – úplatní prospěcháři. To oni přece nejlíp vědí, jak se to má dělat, a zbrzdí je teprve strmý pád. Ať tahá za nitky kdokoliv, budu držet hubu a krok a povezu se na vlně loajality k těm ostatním, aby mě nesežrali. Vždy udělám, co je prospěšné pro mě, a nějaká služba „vyššímu principu mravnímu“ je mi ukradená. Jako třtina se podřídím tlaku okolností.

Tento tlak znal už T. G. Masaryk. Právě proto nám dával naději, že politika se dá dělat slušně. Právě proto razil svoje heslo Nebát se a nekrást, což podle mne znamená nebát se řídit vlastním svědomím (když to jde; a když to nejde, tak se třeba vzdát funkce, apod.) a nezneužívat svoje postavení pro vlastní obohacování, i když se to tolik nabízí.

16. 8. 2023