Babička mi vyprávěla, že když jí dědeček během první světové války psal z fronty, c. a k. polní pošta jí doručila dopis během několika málo dnů. Jeden dopis prý dokonce přišel za dva dny od odeslání. Často jsem přemýšlel o tom, jak je možné, že dnes, v době letadel a rychlovlaků, vzpomínáme s nostalgií na rychlost císařských kurýrů na koních. Nyní jsem to, myslím, pochopil.

A sice, když jsem si přečetl interview s dosluhujícím generálním ředitelem České pošty Romanem Knapem (LN z 8. listopadu). Redaktor Lukáš Karbulka tam mimo jiné zmiňuje známý nešvar: listonoši doporučené zásilky nedoručují, a bez zazvonění adresátu nechávají ve schránce výzvu k vyzvednutí. Na to pan ředitel bez uzardění odpověděl, že pošta doručuje denně dva miliony dopisů a „při tom množství pošťák nemůže u každého zvonku několik minut stát a čekat, jestli mu někdo otevře.“ Pomyslel jsem si, že se mi to snad jen zdá, ale takto skutečně zněla odpověď současného ředitele České pošty.

Doručovatelé, co nedoručují
Shodou okolností jsem sám Českou poštu již v únoru 2017 upozorňoval na zlozvyk pošťáků zásilky nedoručovat, ale rovnou vhodit do schránky lístek s výzvou k vyzvednutí. Ředitelka sekce poštovní technologie paní Emília Bobková se mi tehdy velmi zdvořilým dopisem omluvila a sdělila mi, že „na základě mého podnětu bylo provedeno šetření a s doručovatelkou bylo důrazně projednáno kvalitní dodávání zásilek.“ Jako symbolickou omluvu jsem obdržel aršík známek. Ačkoliv problém s doručovateli-nedoručovateli dodnes očividně nezmizel, musím říci, že reakce paní ředitelky sekce Bobkové mi připadala korektní a profesionální. Především v ní rezonovala pokora a snaha zajistit, aby služby zákazníkům fungovaly, jak mají.

To Roman Knap je jiný kabrňák. Je to podnikatel, který se se zákazníky zjevně nemazlí a nenechává se vyvést z míry jejich zaostalými představami o tom, že poštovní doručovatel by měl doručovat poštu. Že odesílatel, jenž rekomando zaplatil, není informován o tom, že adresát si musí poštu vyzvednout sám (což je například u handicapovaných příjemců zásilky dosti zásadní), nelze pojmenovat jinak než podvod. Navíc čas, který ušetří doručovatel, musí být následně v podstatně větší míře vynaložen na poštovním úřadě, nejprve při zatřídění zásilky k uschování a posléze u přepážky, kde ji musí úředník vyhledat, vyplnit formulář a předat zákazníkovi. Čas ztracený zákazníkem cestou na poštu a čekáním před přepážkou pana Knapa nebolí, to je ze zmíněného rozhovoru s redaktorem LN celkem jasné. Ovšem že mu jako manažeru nevadí, že si doručovatelé takto ulehčují práci na úkor svých kolegů za přepážkou, mi připadá hodně podivné.

Vyhledal jsem si komentáře k uvedení Romana Knapa do úřadu v roce 2018. Podle serveru idnes.cz tehdejší ministr vnitra Lubomír Metnar Knapa jmenoval na místo odvolaného Martina Elkána s odůvodněním, že „České poště chybí smysluplná vize fungování podniku.“ V roce 2022 mám chuť se zeptat, komu v uplynulých čtyřech letech páně Knapova vize o fungování České pošty sloužila. Obávám se, že ne vždy zákazníkům. Přál bych současnému ministru vnitra Vítu Rakušanovi, aby měl při výběru nového generálního ředitele šťastnější ruku než Lubomír Metnar.

Tento obrázek by možná posloužil jako vhodná ilustrace. Redaktoři by jistě dokázali vymyslet vtipný komentář.