Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nejsem pošťák.

Jsem jen uživatelem doručovatelských služeb. Ale něco je mi jasné. V době, kdy poštu provozovaly výhradně soukromé společnosti, a státní správa měla po vlastní linii to šlo. Člověk že Zlámané Lhoty nad Styxem potřeboval jednou za deset let poslat dopis, který nadiktoval kaplanovi, nebo učitelskému mládenci v nejbližším městečku, a pak jej po facírovi , nebo formanovi poslal k nějakému poštovnímu úřadu s pár groši parré, nebo spíše se dvěmi zlatými.

Pak to převzal C&K úřad. Už bylo na čase. Pár let předtím byla zavedena povinná školní docházka. A dopis už zvládla napsat i děvečka od krav. A její mladší bratr ho přečetl babičce. Thurn-Taxisové přestali stíhat, zároveň se rozrůstala byrokracie jak státní, tak soukromá, a mocnářství zjistilo, že z každého zapadlého kouta je tak jako tak potřeba doručovat, a protože stejně to musíme dělat, proč to alespoň částečně nedotovat penězmi od soukromých osob. A byl tam poštovní doručovatel. V podstatě posluha. Poštmistr byl osobou váženou, starosta také, nadlesní jakbysmet. Navíc měli dost své práce. Takže někdo, kdo od poštmistra odnese obálku na radnici. A ještě pár starostům v nejbližším okolí. A do pár mysliven. Na pár velkostatků. Do fabriky. A stejně to má po cestě, takže i bábě z pastoušky. Proč ne? Pracovní doba bývala o pár hodin delší. Pošťák si cestou ulevil ve stínu pod stromem s hrnkem vody, nebo dokonce mléka, tam krajíc chleba od cesty, někdy i něco lepšího... Rozvoj byrokracii a průmyslu vlastně umožnil rychlý a spolehlivý přístup k poštovním službám i vodníkovi, který bydlel ve vodopádu na Mumlavě.

A pak se z toho stala veřejná služba. I na trasách, kde nebyl nikdo s prvotních uživatelů kteří ten rozvoj poštovní služby podmínili byla náhle spousta lidí, kteří s tím státem měly co do činění. Důchodci, kterým byla doručována penze, abonenti státem distribuovaných tiskoviny, stále tam byl primárně kontakt státu a občana, dopisy a balíky byly pouze doplňkovou službou, která tu srandu nefinancovala.

Ergo

Pošta nikdy nebyla živa z dopisů, pohledů, koresponďáků a vánočních balíčků s buchtami. To byl pro lid pouze příjemný bonus.

A jednoho krásného dne si začali podnikatelé, milenci, úředníci a vůbec všichni, se kterými ta pošta stála a padala vyměňovat posílat SMS, e-maily, a padesátkrát denně telefonovat, ještě k tomu nikoliv skrz ústředny té pošty, ale jinudy. Dvě fabriky si místo třiceti dopisů během třech měsíců poslaly dvacet devět e-mailů během deseti dnů a na závěr fax. Hajný to samé. O státní správě je zbytečné mluvit. Takže pošta zemřela na to, že vše, na čem její existence stála zmizelo. A dnes je od ní požadováno, aby služby, které nějakých stopadesát let provozovala jaksi bokem, v podstatě proto, že na té trase tak jako tak chodil pošťák, kterého bylo tak jako tak nutno zaplatit, provozovala za ideálně stejných podmínek jako hlavní činnost. Ale to nejde. Zkuste si to představit třeba jako velký masokombinát. Který denně dodává nějakých padesát tun hovězího do střední Evropy. A někde bokem je schopen za velmi výhodných podmínek dodat pár kilo suchého ledu, trochu tekutého dusíku, dokonce snad i hélia pro blízký gympl. A teď si představte, že hovězího místo padesáti tun bude dodávat padesát kilo. Místo tříset řezníků tam bude jeden, místo chlaďáky omezíme, ale místo patnácti lidí jich tam na jednoho řezníka zbyde devět, a tolik dusíku hélia a suchého ledu stejně neprodáme. Tedy možná by to ještě šlo. Jenže krom toho, že ty studené věci ještě uměla elektrárna v sousedním městě, jsem byl ještě úředně donucen ten suchý led prodávat nikoliv za pár šupů, vlastně jsem rád, že mi někdo zaplatí za můj odpad, ale jsem výrobcem suchého ledu. Konkurentem na trhu. Takže jsem úředně donucen k tomu, že svůj odpad mohu prodávat za odpovídající cenu. Nejsem prodejcem přebytku, ale výrobcem přebytku.

V takové situaci je Česká pošta.

Občas narazím v diskusích na cizích webech na zmínky o poště - v Německu se o ní zmiňují v diskusích s velkou nespokojeností, v USA jsem dokonce zaznamenal až pohrdání pošťáky- že se tam nechají zaměstnat jen zoufalci.

Pan ředitel má pravdu- když se doručovatelka, která má v pevně dané pochůzce kolem 1000 klientů zdrží u pouhých 60 lidí o minutu déle, dělá to o hodinu delší pochůzku. Za každého počasí. Přestávka na jídlo a oddych bývá jen na papíře - z trasy se nesmíte odchýlit. S WC jsou doručovatelky odkázány na dobrou vůli klientů a klientek. Lukrativní části si vyzobali soukromníci.

Ookud doručovatelka nemá čas na práci, má ji evidentně špatně zorganizovanou a nanormovanou.

Sluzba na zruseni. E-shopum, ktere maji doruceni pouze ceskou postu se vyhybam.

absolutně marně jsem doma čekal na pošťáka, který mi měl donést pro mě životně důležitý dopis - zvonek jsem prozkoušel a byl doma připraven. několikrát jsem vyhlédnul až k vrátkům a furt nic. tak jsem vyšel ven a rozhlížel se zda už nejde. nešel, ale ve schránce jsem měl vzkaz, že mě nezastihl a že si to písmo mám vyzvednout na poště - tak jsem doběhl na poštu ( cca 300 metrů od baráku ) - tam mi ale oznámili, že to písmo tam ještě není a že tam bude po páté hod odpoledne až se pošťák vrátí z pochůzky - česká pošta je na 2 věci - 1. na nic 2. na houno a ten žlutomodrej obdélníček si taky strčte

Každá zásilková firma má firemní terminály s firemní aplikací, která zajišťuje vše od optimalizace trasy doručovatele po evidenci výdeje zásilek a reportování jejich pohybu do centrální databáze.

Takže si takhle jdu se psem a vidím jak pošťačka vyskočí z auta a pěšky utíká po schodech k zadnímu traktu domu. Tak jsem se jí zeptal : "Víte, že k domu můžete přijet autem zepředu" A ona zrudla do kořínků vlastů a prohlásila "z druhé strany jsou jednosměrky, které neumím projet - tak chodím kousek pěšky jak jsem chodila kdysi"

Ať žije produktivita práce podpořená firemním terminálem s GPS !!!

Kdysi jsem reklamovala Balík do ruky. Čekala jsem na něj celý den. Pak jsem zahlédla pošťácké auto, které zastavilo mazaně za rohem, od něj se přískokem vpřed snažila nepozorovaně dostat pošťanda ke schránce aby mi hodila lístek. Když jsem vyběhla ven, snažila se zdrhnout. Balík neměla, zato na mně měla držku. Napsala jsem reklamaci na tuto službu a odpověď byla jasná. "Vážená paní, kontrolou bylo zjišťěno, že většinu zásilek jsme dodali." Tak jsem si říkala, že až půjdu na poštu pro známky, že jim dám o 30% méně peněz s tím, že většinu jsem přece zaplatila.

Nechte prosím pana poštovního řídícího, aby se stihnul v klidu napakovat a odejít. V podpalubí se šeptá, že do hromnic stejně nevydrží. Určitě má v pácu nějaké teplé místečko, možná by mu nejlíp pasovalo bachařství či řeznictví.

Nikdy jsem nepochopil, proč se ausgerechnet neoblíbené vnitro ujalo osiřelé pošty, ale teď je to jasné - pošťáci si musí osvojit vnitrácké návyky. Pracují na tom dlouhodobě a vytrvale. Pravděpodobný podvod, že pošta nedoručuje zásilky, je stejný, jako protiprávné a početné reklamy na nuceně placené ČT, jejímiž jsme nevolníky. A nikoho to nevzrušuje, akorát ty poplatky si pošta smí zvyšovat sama, kdežto ČT nemůže. Něco je na úsloví, že stát neumí podnikat, pravdivé. Dotvrzují to obludy jmény Ředitelství silnic a dálnic, České dráhy, fakultní nemocnice a státní školy, zvlášť ty střední a vysoké. (Za rozvrat těch základních stát přehrál odpovědnost na starosty).

Ale co proti tomu dělat, nevím. DDT je zakázané a hubení škůdců problematické.

Ale umí, když se chce - Budvar.

Ale tam nebyli kindermanažéři, jako v těch jmenovaných

Připomínám, že za komunistů stála známka na dopis 0,60 Kčs a fungovalo to!

Ono fungovalo více věcí, systémů a byly zrušeny jako komunistický přežitek i když fungovaly už od dob monarchie, .republiky.

Česká pošta doručuje zásilky čtyřikrát: někdy, ve středu, na podzim nebo nikdy.

Jeden z takových případů z loňských Vánoc popisuji v blogu na iDnes https://radkajohnova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=781074 a několikrát se mi stalo, že jsem odchytila pošťáka, jak mi hází do schránky lístek, že jsem nebyla zastižena doma. Když jsem dopis chtěla převzít, řekl, že to nemá s sebou.

Že bych k tomu napsal, samozřejmě že ten pošták ten dopis neměl u sebe. Máte snad dojem, že si ty lístky o nezastižení vypisuje hned u schránek propiskou? To už by ale, při těch počtech tu roznášku nestíhal ani do půlnoci.

Co leda tak může stíhat, že si u sebe v seznamu zaškrtne že příjemce není doma, a ty lístky pak vytisknou na tiskárně na poště, a roznese je při příští roznášce dopisů. Za to on nemůže.

A pokud se týče těch zásilek ze zahraničí, v tom je fakt bordel, ale za to může Brusel a naši politici, že tak nařídili. To ani pošta zlepšit nemůže, ani kdyby se snažila, musí jet dle úředně stanoveného postupu..

Pošta se vyvíjí. Kdysi pošťák doručil až do bytu. Dnes jen šoupne do schránky papírek, že máte zásilku. V naprosto výjimečných případech ve vícebytových domech zazvoní zespodu a pokud dostatečně rychle reagujete (když ne, tak zase papírek), oznámí, že čeká dole.

Asi před šesti lety lety mi pošťák doručil balik až do čtvrtého patra bez výtahu. Když jsem vyjádřil podivení nad tímto neobyčejným úkazem a dal najevo naději, že tomu tak bude nadále už napořád, vylezlo z něj, že je študák na brigádě a že za tři týdny končí.

Pro pana generálního pošťáka bych měl zlepšovák - pošta nechť nadále doručuje jenom papírky, že u odesílatele čeká zásilka. Odesílatel pochopitelně za to zaplatí poplatek podle váhy zásilky. Adresát si pak pro ni k odesílateli zajede sám; v rámci republiky se to zvládnout dá. A pošta se konečně dostane z červenych čísel.

Tak za ten zlepšovák 1*** !