Publicistika Táňa Zabloudilová publikovala v Právu již dva články, ve kterých si pochvaluje zákon o dostupném bydlení. Nic proti tomu, připravovaný zákon bude takovou pomoc opravdu potřebovat. Ale ve svém druhém článku, publikovaném z 11.9 . pod zcela zbytečně agresivním titulkem „Bytová politika Udženije? Vytřískat body pro sebe“ se autorka velmi kriticky vyjadřuje k činnosti zástupkyně pražského primátora, pokud jde o její bytovou politiku zaměřenou spíše na střední vrstvy obyvatel a jen v menší míře směřující do oblasti toho co se nazývá „sociální bydlení.“ Zabloudilová toto ostře kritizuje a tvrdí, že je nutné tuto politiku zaměřit nejdříve na „sociálně znevýhodněné,“ což si prý myslí řada respektovaných odborníků.

Ale není snad v našich poměrech znevýhodněna vzdělaná pracující generace, především mladí lidé, kteří ze svých příjmů si nemohou dovolit hypoteční úvěr na výstavbu vlastního bydlení a často ani na zcela přemrštěné nájmy? Tito nežádají podporu ve formě sociálních dávek nebo přiděleni sociálního bytu, ale chtějí podporu v tom, aby si za své bydlení mohli zaplatit dostupnou cenu. A chtějí, aby jim zákon toto umožňoval. Což se neděje. V tom je připravovaný zákon zcela mimo moderní evropské modely dostupného bydlení.

Sociálně znevýhodněné, ať už občany nebo lokality je samozřejmě třeba řešit, ale obávám se, že to chce mnohem více než jen přidělení obecního bytu. Při úvahách o takovém „zaměření“ bytové politiky není respektován fakt, že v těchto lokalitách a ubytovnách nacházejí své útočiště také lidé, kteří z různých důvodů nemají kompetenci, k bydleni, tedy možnost bydlet ve standardním bydlení. Cožpak osudy původně kvalitních sídlištních celků jako byl Litvínovský Janov nebo Ústecký Mojžíř nejsou dostatečným dokladem, že pouhé opatření bytu, tedy jen tímto směrem zaměřená bytová politika, „sociálně znevýhodněným“ nepomůže? Postup v článku ostře kritizované Alexandry Udženije , ne nepodobný tomu, jak ve svých úvahách postupuje většina obcí a samospráv, se mi proto zdá bližší potřebné realitě než to co požaduje Táňa Zabloudilová ve svém kritickém článku. O nějakém „vytřískávání bodů pro sebe“ zde vůbec nejde.

Právo 5.10
Autor je ombudsman