U taoistické komedie chvilku zůstaneme a porovnáme si ji s kouskem kultury západní, v níž vás ta podobnost možná překvapí. O ní za chvíli.

Zakladatel taoismu Lao-cu vymyslel systém bytí nebytím, konání nekonáním, tvoření netvořením, vládnutí nevládnutím, podnikání nepodnikáním. To možná pro západní workoholiky potřebuje pár vysvětlivek, aby se jim to nepletlo se zahálkou, která je jedním ze sedmi křesťanských kardinálních hříchů, i kdyby byla po irsku bráněna pořekadlem „čemu vy říkáte zahálka, je u nás odpočinek před námahou“.

Když Lao-cu píše, že „moudrý člověk koná svou práci, aniž by co činil,“ pokouší se tím sdělit, že lidské tvoření hodné toho jména je volný tok kosmické inspirace, v němž lidský tvůrce je jen korytem, potrubím nebo hadicí, jimiž tato tvorba protéká, bez osobní námahy, jež by tvorbě byla spíš překážkou.

Budoucím učedníkům aspirujícím na poznání Tao, radí Lao-cu toto: „Čiň nečinnost, podnikej nepodnikání, chutnej nechutnající, tuž po netoužitelném, pokládej malé za velké, málo za mnoho. Buď pokorný a zůstaneš mocný. Buď prázdný a zůstaneš plný. Buď obnošený a zůstaneš nový.“

Politikům doporučuje toto: „Velkému státu vládni, jako bys kuchtil malou rybu.“

Čímž asi myslel něco jiného, než vykuchání státního vlastnictví, jak si to mnozí politici rádi vykládají. Ale není divu, že o něm pozdější taoisté tradovali, že nikdy neumřel a objevoval se porůznu v různých rolích nebo se do nich převtěloval po své smrti, o níž není žádný záznam. Po pěti staletích prý kázal v Jeruzalémě v osobě Ježíše, po dalším tisíciletí ve Florencii jako politický taoista Machiavelli, a pak jako hudební taoista Mozart a technický taoista Tesla. A kdoví ještě kdo kdy jindy, o němž nevíme. Jeho poučení pro všechny budoucí taoisty znělo takto: „Porušujte konvence, nepotlačujte se, praktikujte dělání neděláním a vnímejte spontánní Wu-Wej neboli požitek z nepřerušovaného plynutí a víření událostí nekonečného vesmíru, jehož přirozeným stavem je blaho.“

A zde jeho stěžejní princip získávání moudrosti:
„Učte se, aniž poučujete, a místo odpovědí klaďte otázky. Ti, kdo vědí, nepředvídají, ti, kdo předvídají, nevědí.“

Vědění nekomplikujte a nehrajte s ním kejkle a sebeobdivné a působivé předváděčky, neboť „vašimi hlavními poklady jsou jednoduchost, trpělivost a soucit.“

Naslouchejte své spontánní intuici, „jejíž síla chápání vás ochrání před ublížením do konce vašich dnů.“

I v té jednoduchosti pamatujte na absurdno, neboť „slova pravdy jsou vždy paradoxní.“ Ale přitom vždy pamatujte, že „klíčem k růstu je vkládat do své mysli vyšší dimenze vědomí.“

Ono taoistické vkládání „vyšších dimenzí vědomí“, též přezdívaných „kosmické vědomí“ je pravděpodobně totéž, o čem debatovali „pod aspektem nebes“ mudrci rané západní civilizace na samém jejím východním okraji, ve starověkém Babylonu a v Římem okupované Judeji. Tito debatéři, titulovaní slovem „rabbi“, patřili k intelektuální třídě, která si říkala „perušim“, do češtiny převáděné jako „farizejové“.

Tu dodnes populární nálepku „pokrytců“ jim přidělil biblický Nový zákon, zcela neprávem: prostě za to, že vypracovávali závazná pravidla a zákony praktického života zachovávajícího šest stovek Mojžíšových přikázání a zákazů po přicházející destrukci Judeje a roztroušení pod vlády cizích národů s jinými zákony a zvyklostmi. Vysloužilo jim ji pár těch sveřepých, kteří se brali moc vážně a povyšovali svá nově vytvářená pravidla nad onu taoistickou lidskou spontánní intuici. Jejich kolega rabbi jménem Jehošua, zkráceně též Ješu, to shrnul do jedné slavné věty „šábes je tu pro člověka, ne člověk pro šábes“.

Ty jejich debaty pod aspektem nebes byly později zredigovány do mnohasvazkového spisu zvaného Talmud. A my se příště pustíme do srovnávání moudrostí taoistických a talmudistických.

Knížky Benjamina Kurase můžete najít např. zde:
http://www.pi-shop.cz/kuras/