I když se žádost o vycestování podala hned druhý den po vjezdu okupačních jednotek, na papír zvaný „výjezdní doložka“ od místní policie se mohlo čekat týdny. Jejich první dny jsem si krátil občasnou reportáží z Olomoucka v rozhlasovém vysílání, v němž v prvním okupačním týdnu vstupovala na krátké spoty regionální studia, aby ulehčila Praze a aby se pražské štáby mohly přesouvat jinam, než je stačily najít sovětské detekční vozy. Olomoucké studio bylo už asi poslední dosud sovětskou armádou neobsazené. Sešlo se nás tam několik podobných dobrovolníků, z nichž se mě z paměti nejvíc noří tehdejší textař a kabaretiér, budoucí ministr kultury Pavel Dostál.

Třetího dne okupace už rozhlas hlásil mrtvé v Praze, v Brně a v Ostravě, ale v Olomouci pořád ani noha sovětského vojáka. Zastavili se před městem a žádali setkání s městskou radou. Ten se z jednání vrátil s oznámením, že sjednal pokojné předání klíčových míst města bez výstřelu. Že přijedou ve dvě odpoledne, a aby se občané zbytečně nesrocovali a neprovokovali, aby si neublížili.

Jako na povel se naopak občané začali hromadit na náměstí. Druhá hodina přešla, po ní třetí, čtvrtá a pátá. Davy začínaly remcat na „nedochvilné Asiaty“. A po chvíli, s klasickým hanáckým humorem, se daly do skandování:
„My chceme Rusáky, my chceme Rusáky!“
Dva uniformovaní policisté odváděli potácejícího se muže.
„Už zase zatýkáte,“ křičel na ně dav.
„Nééé, on je ožralé, vezem ho dom k mamince, aby si neublížil.“

V tu chvíli jsem stál v okně rozhlasového studia na prvním poschodí shlížejícím do náměstí a sledoval, co se tam děje, abych mohl za chvíli do vysílání podat zprávu. Najednou cítím v zádech přitlačení něčeho, co jsem po pár vteřinách identifikoval jako hlaveň samopalu, když za sebou slyším:
„Okno zatvariť.“
Přišli do studia zezadu, přes divadlo.

Zavíram okno, zvedám ruce a pomalu se otáčím. Přede mnou stojí mohutný chlap o hlavu větší než já, s tankistickou přilbou na hlavě, a samopalem posunkuje, abych vypadl. Nemukám a padám.

Do skandujícího davu na náměstí vjíždějí dva obrněné transportéry a vystřelí jednu velkou kulometnou salvu do vzduchu. Dav se rozprchne a okupace Olomouce začíná. Druhý den se dozvídáme, proč byla tak pokojná. V olomouckých kasárnách, které bývaly armádní pýchou už od Marie Terezie, se usazuje třicetitisícová sovětská posádka a nechce si to s občany rozházet.

V okně banky, před níž stojí sovětský tank, se objevuje nápis:

Na hlídání naší banky
nemusí být ruské tanky
My to hovno co zde máme
sami sobě pohlídáme

A já v tom všem shonu zapomínám, že mně ještě schází jedna zkouška z české syntaxe, plánovaná na říjen. A že bez ní, když odjedu už v září, zůstanu navždy studentem pátého ročníku.

Z Kurasova memoáru Malá Paměť v nakl. Dauphin

__________________________________________________________

Kurasovy knížky najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Češi na vlásku
Kurasův nejstarší besteller, původně psaný anglicky s titulem Czechs and Balances, časem přeměněný v evergreen a aktualizovaný novou kapitolou dělá českou historii jednoduchou jako vyhození z okna. Náš národní charakter pitvá s požitkem a vtipem a přináší jak informativní, tak vysoce zábavný pohled na české dějiny.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.