„Náboženství je potlačený sex,“ říkával rakousko-americký psychiatr Wilhelm Reich. Zda to myslel vážně nebo jako bonmot, nevíme. Říkával taky, že veškeré totalitní myšlení je způsobeno potlačeným sexem. To myslel vážně a vědecky to dokumentoval. Podobně to vysvětlovával český herec a znalec komunistických papalášů a jejich zanedbávaných manželek Pavel Landovský. „Jim to už s ženskýma nejde, tak jebou národ“.

xxx

Wilhelm Reich byl sexem tak posedlý, že v boji proti asexuální totalitě vymyslel i stroj generující orgasmickou energii. Někdy i dával najevo, že za totalitní myšlení pokládá i náboženství. Že se různá náboženství tu a tam chovají či chovala totalitně, máme historicky dobře dokumentované. Některým historický vývoj odebral politickou moc chovat se totalitně, jiná v tom vesele pokračují.

Takže tu antisexualitu náboženství myslel doktor Reich asi vážně. Ostatně nám Evropanům ji nejlíp symbolizují Vánoce, jejichž příběh (dnes bychom spíš řekli „narativ“) je celý o asexuálním početí a narození. Antisexuální se jevil i program zakladatelů a prvních generací křesťanského hnutí, což byla zpočátku židovské reformní sekta hebrejsky zvaná „Nocerim“ (v českém přepisu „Nazaréni“). V hlubinách podvědomí slavitelů Vánoc a příznivců křesťanského narativu tedy možná doutná myšlenka, že náboženství a sex se vzájemně vylučují.

Mohou si to i potvrdit citáty z křesťanských textů. Sexuální abstinenci „pro království nebeské“ doporučuje slovy Ježíšovými evangelista Matouš pro „ty, jimž je toto učení dáno“. Sexuální „sebeovládání“ radí Pavel z Tarsu těm, kdo to dokážou. Kdo to nedokáže, ať se tedy (mávněme nad ním rukou) „raději žení, než se nechávat spálit vášní“. Ale pak tedy v přísné a věrné monogamii.

A vrchní teolog 4. století Augustin už jako hřích klasifikuje každý sexuální akt, jehož záměrem není plození. Hříšnost, nemravnost a špinavost sexuální mazlitby jen tak pro potěchu, intimitu a tvoření blaha, a to i ve vztahu monogamním, se pak potáhne morálkou křesťanského světa po celý středověk. Podepřená Augustinovou vírou, že „pohlavní abstinencí lidstvo uspíší návrat Kristův“.

xxx

Idea sexuální abstinence vyvěrá už z morálních pravidel Mojžíšových obsažených v knize Leviticus. Ta je v latinských a pak ostatních překladech pojmenována podle kněžského rodu Levi, takže nás učí něco o kněžské, tedy světecké, čili zbožné podstatě těchto zákonů. Ty v kapitole 18 obšírně a podrobně ustavují hromadu sexuálních zákazů.

Sexuální obcování s kýmkoli pokrevně příbuzným a sňatkově spřízněným, jmenovitě a konkrétně od vlastní matky, dcery a sestry po tetu, neteř, švagrovou, macechu a snachu. Obcování se dvěma ženami, které jsou si matkou a dcerou (s jinými dvěma ženami je to zřejmě povoleno). Taktéž se ženami jejich bratrů, a dokonce i s manželkami svých sousedů. A ještě taky při menstruaci s ženou jinak povolenou.

Ještě taky zakazují obcování muže s mužem, a to doslovně takto: „Nebudeš souložit s mužem, jako se souloží se ženou“. K tomuto se vztahuje příběh jednoho populárního londýnského homosexuálního páru teologů – reformního rabína a protestantského vikáře. Rabín byl proslulý obecně jako autor populárního programu BBC, zábavně rozebírajícího témata duchovní a etická. Byli to první klerikové, kteří se ke své sexuální inklinaci veřejně přiznali, čili jak se říká „came out“.

Na otázku, jak si to srovnávají s tímto konkrétním biblickým zákazem, odpovídali: „Ale my to přece děláme jinak než jako se ženou.“ I ti jejich farníci, jimž se jejich chování jinak protivilo (ale nežádali po nich vysvětlení, jak přesně to tedy dělají), obdivovali jejich smysl pro humor a nakonec si u nich i na to zvykli.

Nikde v Bibli však nenajdete žádný zákaz sexuálního obcování ženy se ženou. Takže lesby jsou košer. Nad otázkou „proč“ mudrovaly generace biblických vykladatelů. Nakonec se shodli na tom, že to asi bude povoleno proto, že v sexu ženy se ženou – na rozdíl od muže s mužem – se neplýtvá životadárnými spermoníky. A taky je to o fous hygieničtější.

Tak si obě biblická náboženství vysloužila pověst asexuálů. Přispěl k tomu i stud z nahoty, jakým západní civilizaci obšťastnil církevní výklad příběhu Adama a Evy a hada s ovocem. Tak se sex stal hříchem a všichni lidé dědičnými hříšníky. Sexuální odříkání bylo povýšeno na svatost.

xxx

A v takto antisexuální svaté knize sexuálního odříkání najednou (bum-bác!) narazíme na krkolomně erotickou „Píseň písní“ o sexuálním proutníkovi králi Šalamounovi, jak se rozplývá vzrušením nad dámskými „ňadry jako dva koloušci, dvojčata gazelí pasoucí se v poli bílých lilií“. Nad jejími „rty chutnajícími jako strdí“. Nad jejím milováním „omamnějším nad víno“ a „vonícím nad olej ze všech květů“. Nad „dokonalou oblostí jejích boků“, nad jejím „lůnem jako pohár tvaru úplňku“. Nad její „štíhlostí připomínající palmu datlovou“ a jejími „prsy hrozny plodů jejich“. S chtíčovitým sebepobídnutím „vylez na tu palmu a trsy datlí v dlani drž“.

Ona jej oplátkou vábí „za sebou vtáhni mě, plesejme spolu, radujme se, neb milování je sladší než víno“. Vyzývá ho „jako prapor nade mnou vztyč svou lásku, jako srnec buď a jako bujný jelen“. Rozplývá se štěstím jak její milý „vnikl rukou otvorem na petlici a všechno ve mně se vzepjalo k němu“. A chlubí se tím jakýmsi „dívkám jeruzalémským“, čímž asi myslela ty přibližně tři stovky Šalamounových manželek a konkubínek.

xxx

Není divu, že ti nejortodoxnější a nejsvatější mezi svatými si tuto explozi erotiky mezi samými zákazy vysvětlují jako „symbolický příběh lásky Hospodina a jeho nevěsty lidu izraelského“. Ti méně svatí a lidsky normálnější, kteří se neberou tak vážně a rádi si sexuálně zaskotačí, to vnímají jako připomínku, že sex je nedílnou součástí normálního lidského života, bez níž by nevznikal život další.

Ale i tak v Bibli chybí návod, jak se sex má dělat. Tedy jak se má sex dělat správně, ke spokojenosti nejen muže, ale i ženy, jejíž blaho je jiskra rozkřesávající blaho planety a vesmíru a Hospodin se na ně usmívá. Na ten návod si biblické náboženství muselo počkat ještě dalšího půltisíciletí. Nabídla jej až vášnivá debata tisícovky rabínů desítky generací, sebraná do dlouhatánského spisu zvaného Talmud. Pro upřesnění, ona ta celá debata nebyla jen o sexu, nýbrž o všem možném, včetně (a konečně zaplať Pánbůh) sexu.

Do těch jejich sexuálních debat, které se místy podobají starodávným technikám rozkoše sexu taoistického a tantrického, se pohroužíme příště.

Převzato z Playboye

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Češi na vlásku
Kurasův nejstarší besteller, původně psaný anglicky s titulem Czechs and Balances, časem přeměněný v evergreen a aktualizovaný novou kapitolou dělá českou historii jednoduchou jako vyhození z okna. Náš národní charakter pitvá s požitkem a vtipem a přináší jak informativní, tak vysoce zábavný pohled na české dějiny.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.