Čím dál častěji slyšíme, že YouTube, Twitter, Facebook a další podobná média radikalizují nebezpečně veřejné mínění, šíří nenávist a uniformují naše mozky, což v důsledku znamená silnou polarizaci společnosti. Je tomu tak doopravdy?

Za to, že lidé viní převážně algoritmy z polarizace veřejného mínění, může dle vědců idea inženýra Googlu Gulliame Chaslota, který v předvečer prezidentských voleb v USA v roce 2016 sledoval doporučení podporující oba hlavní kandidáty na YouTube a došel k závěru, že víc než 80 procent vysílaných reklam podporovalo Donalda Trumpa. Jenže, jak se posléze ukázalo, on nesledoval, jestli se lidé dívali na reklamy, které podporovaly Trumpa nebo Clintonovou, on jen sčítal počty vysílaných klipů. Na základě této evidentně nepřesné informace pak socioložka Zeynep Tufeckiová dala svému článku v New York Times titulek YouTube: Velký radikalizátor. A tohoto názoru se vzápětí chytla další média a dál je masově šířila jako to dělají algoritmy, a často i s větším emocionálním nábojem, který v extrémních případech tvrdil, že Trump je popírač holocaustu či že Clintonovou podporuje CIA.

A k podobným závěrům došla studie Science Advance: sociální sítě nepotřebují mít v pozadí tajemné manipulátory, protože už samotná logika sociálních sítí sama způsobuje radikalizaci společnosti. Podle této sondy, která proběhla v roce 2020 na 1181 respondentech, ukázala, že se dopad volebních reklam týká pouze šesti procent diváků YouTube. A ke stejným závěrům došla i studie Facebooku z téhož roku, která byla zveřejněna v časopise Nature. Ve stejném časopise byla zveřejněna i studie, která zkoumala vliv ruských fakenews na Twitteru v době prezidentských voleb a došla k závěru, že 70 procent takovýchto sdílení shlédlo jen jedno procento lidí.

Otázka je, jakou relevanci tyto studie mají nejen kvůli malému počtu zkoumaných respondentů, ale i kvůli tomu, že na podobných výsledcích mají zájem firmy, které tyto portály provozují a průzkumy iniciují.

Podle vědce Matthewa Hindmana, který sice tyto závěry neodmítá, ale upozorňuje na to, že skutečný problém sociálních médií je podle něj jinde: závažnější je proces seberadikalizace malých skupin uživatelů, kteří mají sice nevyhraněný negativní vztah k politice, ale snadno se ztotožní s vyhrocenějšími výroky a rychle se radikalizují. Ti pak přecházejí na menší, ale mnohem nebezpečnější platformy.

Další nebezpečí je pak v tom, že na tyto studie se může odvolat YouTube, který nedávno vyhlásil, že již nebude odstraňovat ze své platformy zprávy, které tvrdí, že v roce 2020 bylo vítězství ve volbách ukradeno a zdůvodňuje to ochranou svobody slova. Pokud by se to skutečně stalo, mohl by to být opravdu problém, konstatoval v Evropě německý týdeníku Die Zet. A to potvrzují i vědci v USA, jako třeba Brendan Nyhan: Ať výsledky studií jsou jakékoliv, ti, co informace šíří, musí být odpovědní za jejich obsah. Tak tomu ale v Americe nemusí být, zvlášť proto, že YouTube na reklamách vydělává.