Neštěstí současné etapy diskuzí o problémech zdravotnictví je skutečnost, že se postupně stává záležitostí vzájemného osočování politiků, konkrétně pana ministra Ratha a pana senátora Julínka. A do značné míry se zapomíná na skutečný obsah sporů, na skutečné věcné problémy. Zkusme si proto připomenout tyto reálné současné problémy prezentované většinou zdravotnické obce i zaměstnavatelské reprezentace.

1. Zásadní změny přijímaných rozhodnutí nejsou dokladem úspěchu

Musí-li dojít ke změnám rozhodnutí přijímaných v podnicích, v organizacích či třeba v rodině, a to během jejich stanovené působnosti a pod tlakem těch, na které dopadá, určitě si to nikdo nedovolí vydávat za úspěch. To je všeobecně přijímaný fakt. Pro pana ministra Ratha to však neplatí, jak dokládají jeho vyjádření v poslední době po vynucených změnách.

Doložme si alespoň stručně „úspěšnost“ jeho dvou vyhlášek, a to úhradové vyhlášky a vyhlášky s novým seznamem výkonů.

Vyhláška č. 550/05 o úhradách zdravotní péče byla předně vydána urychleně bez vnějšího připomínkového řízení a bez projednání s příslušnými organizacemi zaměstnavatelů a odborů. Bylo tak možno se vyhnout věcné diskuzi, ovšem ke škodě věci. Zdravotnická sdružení, zaměstnavatelé i příslušný odborový svaz připravili stanovisko, ve kterém doložili zásadní nedostatky těchto vyhlášek - zejména nerovné podmínky mezi poskytovateli i mezi pojišťovnami, nereálnou úroveň limitů úhrad zdravotní péče, vzájemnou kolizi některých ustanovení a souhrnně na hrozící dopad těchto nedostatků na dostupnost a kvalitu zdravotní péče. Ministerstvo zdravotnictví tyto dopady svých rozhodnutí buď neznalo nebo nerespektovalo. Obojí je samozřejmě špatně. Proto se teď výrazně mění.

2. Místo veřejnoprávnosti a větší kontroly plátců zdravotního pojištění větší vliv zástupců státu

Korupci, v jejíž úrovni bohužel patříme k nejhorším státům, se obvykle daří tam, kde rozhodují převážně úředníci, kde je malý vliv a přístup veřejnosti. V případě našeho systému veřejného zdravotního pojištění byl dosud přiměřený vliv veřejnosti – konkrétně plátců pojistného, zakotven v zákonech upravujících řízení zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven a Všeobecné zdravotní pojišťovny. Jsou v nich zástupci státu, zaměstnavatelů a odborů (i když v případě VZP není tento princip uplatněn důsledně). Návrhy novel těchto zákonů iniciovaných nebo podporovaných panem ministrem Rathem tento princip změnily a orgány těchto pojišťoven by měly být složeny pouze ze zástupců státu, buď přímo určených vládou, nebo volených sněmovnou. Pod tlakem zaměstnavatelských a odborových organizací bylo toto ustanovení zrušeno v případě zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. V případě VZP však zatím zůstalo. Máme tak další doklad nekompetentnosti rozhodnutí současného vedení MZ.

3. Snad nejvýraznějším příkladem nekompetentnosti a populismu je návrh zákona o neziskových ústavních zařízeních

Občané většinou pochopitelně přijímají argument, že nemocnice v podobě akciových společností, kterým jde jen o zisk, by ohrozily dostupnost jejich zdravotní péče. Nevidí ale dostatečně do obsahu zákona připraveného z iniciativy pana ministra Ratha. Předně je třeba říci, že naprostá většina odborníků i občanů podporuje zřizování veřejnoprávních nemocnic, které nejsou administrativně řízeny státem po staru, ale mají své orgány se zastoupením veřejnosti, a jejichž zisk je využíván pro potřeby zdravotní péče v dané nemocnici.

Návrh zákona iniciovaný p. ministrem Rathem má ale řadu závažných nedostatků, které by deformovaly náš systém veřejného zdravotního pojištění. Předně je přílohou zákona přímo seznam nemocnic, které budou zařazeny do sítě veřejného zdravotního pojištění a budou mít nárok na smlouvy a platby od pojišťoven. A to bez výběrového řízení, odhlasovány poslanci bez informací o kvalitě a potřebě jejich činnosti. Dodejme že se přitom jedná o veřejné prostředky.

Druhá zásadní deformace tohoto návrhu spočívá v tom, že zbavuje zdravotní pojišťovny jejich hlavní úlohy zabezpečovat konkrétní zdravotní péči ze zdravotního pojištění pro své pojištěnce ve spolupráci s kraji a nést za to odpovědnost. Tato úloha by se měla přenést na administrativní aparát ministerstva se všemi známými dopady z dřívější doby. A tak by bylo možno pokračovat do dalších oblastí činnosti MZ. Společným jmenovatelem této činnosti v poslední době je, že se neopírá o ujasněnou koncepci, jednotlivá rozhodnutí jsou urychleně přijímána bez odpovídající diskuze a nehledí se dostatečně na jejich důsledky. Jsou ovšem velmi dobře na veřejnosti „prodaná“ neboť jsou vedena dobrými úmysly.

Prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR