Pátek 13. června 2025, svátek má Antonín
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

VZPOMÍNKA: Květiny pro Adinu Mandlovou

diskuse (1)

Bylo to moje velké setkání. S legendou se člověk nesetkává často. Ani s hvězdou stříbrného plátna z první republiky. Setkání, o jehož dramatickém dovětku jsem se dozvěděl až v těchto dnech.

V šedesátých letech byl můj blízký příbuzný, ing. arch. Jiří Dvořáček, manželem Ljuby Hermanové. Byl synem bratra mé babičky. V těch letech jsem v Praze studoval průmyslovou školu stavební, obor dopravní stavby. Jako nejlepšímu zednickému učni mi to bylo dovoleno, k čemuž přispělo i zranění oka v důsledku pracovního úrazu. Pražský stavební podnik tak se mnou vyměnil příslušné odškodnění za doporučení ke studiu. Já byl zase rád, že s touto pomocí jsem prolomil politickou bariéru, přestože otcova převýchova v komunistickém nápravně výchovném zařízení Valdice nebyla ještě dokončena. Můj mateřský podnik byl zase rád, že jej nebudu žalovat o odškodnění.

Ale o studiu v antikomunistické třídě a škole někdy jindy. V roce 1966 dovolily komunistické úřady Adině Mandlové, slavné filmové hvězdě, navštívit Prahu. Žila tehdy v exilu na Maltě a v Praze měla dokonce hrát hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly v Hudebním divadle v Karlíně. Dokonce již začala zkoušet. Bylo to unikum, aby někdo jako exulantka Adina Mandlová mohl přijet na delší dobu domů. Teprve později, po listopadu 1989, jsem mohl zjistit, co všechno si StB od její návštěvy slibovala.

Teta Ljuba, jak jsem jí tehdy říkal, s manželem pozvali Adinu na večeři do čínské restaurace ve Vodičkově ulici. Pamětníci vědí, že to byla jediná čínská restaurace v Praze, kde se musel stůl objednávat na týdny předem – celebrity jako Ljuba tak dlouho ovšem čekat nemusely. Poprvé jsem mohl ochutnat čínské jídlo a dokonce v exklusivním prostředí této restaurace.

Dodnes večeři s Adinou v čínské restauraci považuji za mimořádnou událost, které se ještě žádná jiná (podobná) v mém životě nevyrovnala. Adina byla nesmírně vtipná, po letech exilu glosovala Prahu a některé své kolegyně, ze kterých se staly velké soudružky, a my se váleli smíchy. Škoda, že to nikdo nenahrál – byla by to perfektní scénka na Silvestra. Mluvilo se i o její nastávající roli dohazovačky Dolly a Ljuba jí říkala, že ten Dollin part nemůže uzpívat, protože není zpěvačka. Adina mávla rukou a řekla: "Jen klid, oni mi dají mikrofon." "Ten ti nepomůže," odpověděla Ljuba a Adina na to: "Když pomáhá jim, pomůže i mně. Stejně jsem pořád mikrofony obklopena a jeden bude určitě i tady." A začala lézt pod stůl, aby jej našla. "Neblázni," povídá Ljuba, "ten bude v lustru nad námi." Adina si začala zkoumavě prohlížet lustr a již to vypadalo, že si nechá k večeři přinést také štafle. Nakonec jsme toto špionážní téma opustili a Adina nás bavila dál. Vyprávěla nám, jak ji roce 1945 natáčeli novináři ve vězeňském munduru na Pankráci, co tam zažila, a i to dokázala vyprávět jako legraci.

Nakonec v Dolly nehrála a lobby hereček, které nemohly přenést přes srdce, že by exulantka měla hrát a zpívat v Karlíně, ji z Prahy vyštvala. Dokonce jí byl zkrácen pobyt a musela odjet mnohem dříve, než původně předpokládala. Nakolik k tomu přispěly její a naše "protistátní" řeči u Číňana, nevím. Ale kde byl ten odposlech?

To jsem se dozvěděl před týdnem. Připravoval jsem se s jedním svým klientem na nastávající civilní jednání u soudu a pak jsme si jen tak povídali. Protože je profesionální kuchař, ptal jsem se jej, jak a co uvařit, konkrétně svíčkovou, protože se mi po loňském odchodu maminky stýská nejen po ní, ale i po její nejlepší svíčkové na světě. Ptal jsem se jej, kde všude vařil, a on mi vyprávěl, že na našich oceánských lodích a také, mimo jiné, v čínské restauraci ve Vodičkově ulici. To jsem zpozorněl. Vyprávěl jsem mu o naší večeři s Adinou a zeptal se ho, jak to bylo s tím odposlechem.

Dozvěděl jsem se, že StB měla mezi číšníky dva spolupracovníky, kteří měli seznam všech "zájmových objektů", dokonce i s jejich fotografiemi. Když takový "objekt" přišel, tak číšník přinesl na stůl jako pozornost vázičku s květinami. A v ní byl odposlech. Tu vázičku si dodnes pamatuji: to, že vázičky nebyly na ostatních stolech, jsem tehdy příčítal tomu, že Adina Mandlová nebyla obyčejným návštěvníkem. Skutečně nebyla. Vázička byla opravdu pozorností, dokonce hned dvojí – jednou jako květiny pro významného hosta, podruhé jako vyznamenání důležitosti, jakou StB věnovala takovému hostu.

Již nikdy jsem se tak nenasmál, jako tenkrát na večeři s Adinou Mandlovou.

Aston Ondřej Neff
13. 6. 2025

Všechno, co stát staví, trvá dlouho.

Tomáš Vodvářka
13. 6. 2025

Staré české přísloví může mít i omezenou platnost.

Ivo Fencl
13. 6. 2025

Jsou rádce Jak psát. Proč nevytvořit jednou i radu Jak nepsat?

Alexander Tomský
13. 6. 2025

Pater Halík nejspíš podléhá schematickému pohledu na svět.

Lubomír Stejskal
13. 6. 2025

Vítaný hlas rozumu v méně srozumitelném světě.

tals Štěpán Ťalský
12. 6. 2025

Čeští fotbalisté do 21 let v prvním zápase na letošním evropském šampionátu podlehli obhájcům z...

Lidovky.cz, ČTK
12. 6. 2025

Nevšední incident se odehrál na tiskové konferenci americké ministryně vnitřní bezpečnosti Kristi...

fred Alfred Hostička
12. 6. 2025

Při protiimigračních nepokojích v Ballymeně a dalších severoirský městech se v posledních dnech...

Lidovky.cz, ČTK
12. 6. 2025

Letecké neštěstí v Indii má jednoho přeživšího, potvrdila spolčenost Air India. Na palubě stroje,...

berr Roman Berežanský
12. 6. 2025

Poslání dvou tisíc vojáků Národní gardy do Los Angeles bylo podle prezidenta Donadla Trumpa...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz