Na pražskou Letnou se vrátily tanky v nezvyklé roli

Už pátý měsíc jsme svědky a účastníky nečekaného přízračného děje. Začal čtyřiadvacátého února a jeho závěr je v nedohlednu. Zvolna si přivykáme a snad proto, aby se proces konejšení zastavil nebo aspoň zpomalil, v Praze na Letné se otevřela putovní výstava ruské vojenské techniky, ukořistěné Rusům v průběhu jejich vpádu na Ukrajinu. Uspořádalo ji ukrajinské ministerstvo vnitra a k nám se dostala prostřednictvím ukrajinské ambasády za přispění našich úřadů. Výstava je putovní, předtím byla ve Varšavě a po 24. červenci půjde dál Evropou, do Berlína, Paříže a Madridu.

K čemu to všechno

Dramaturgie výstavy je zvláštní. Zahajuje ve Varšavě. To by se dalo interpretovat jako vyjádření díku za bezpříkladnou podporu ze strany Polska. Pomáháte jak můžete a by vám děkujeme touto 3D pohlednicí z bojiště. Podobně by mohla vyznít pražská repríza. Kdybychom měli posuzovat čtyři země Visegrádu, pan by Polsko a Maďarsko by byly na zcela opačných pólech, Slovensko se tetelí někde uprostřed, ale spíš blíže k Maďarsku, kdežto Česko je hodně blízké polskému postoji. Takže Praha jako druhé výstavou vyznamenané město v pořadí.

Berlín, Paříž ani Madrid do tohoto konceptu nezapadají. Berlín svým váhavým postojem zásadně kompromituje samu ideu evropské unifikace. Obnažil rozpory v tak zásadní otázce, jako je obrana. Podobně pak Francie. Až to jednou skončí a budou se psát historické práce, Macronovy starosti o ponížení nebo neponížení Vladimíra Putina budou uváděny jako kuriozita inspirující ke smíchu. Španělsko významně Ukrajině pomáhá, nicméně jeho nabídka tanků Leopard 2A4 vázne na německém požehnání reexportu. Prezentace v Berlíně a Paříži může zafungovat jako hmatatelná připomínka, že se na Ukrajině děje cosi reálného, že to není nějaká videoatrakce.

Což skutečně nevyhnutelně hrozí . Svědčí o tom kolující vtip: Válka na Ukrajině? První sérii jsem sledoval, druhá už je slabá a na třetí koukat nebudu. Ohněm zčernalé kolosy na Letenské pláni připomínají, že se opravdu nejedná o netflixí seriál. Ukrajinští pořadatelé jistě zvažovali, jaké exponáty do Evropy poslat. Rozhodli se pro salónní provedení panoptika hrůz. Stroje jsou poškozené decentně. Jsou sice hrozivé samy o sobě, ale nesvírá se nám žaludek úzkostí při pomyšlení, že uvnitř byli živí lidé… než to přišlo a oni přestali být živí. Podiv budí absence písmena Z. Snad ho zastupuje namalovaný bílý kroužek na některých exponátech, nicméně hákenkrajc jednadvacátého století nespatříme. Zvláštní.Pamětníci osmašedesátého se dodnes zachvějí, když uvidí tlustý bílý pruh na khaki podkladu, to „zetko“ emoční náboj taky nese.

Reakce veřejnosti

Expozici otevřeli v úterý a je brzy na hodnocení. Zatím nedošlo k žádným výjevům, podobným tomu, co se v Brně odehrává kolem pomníku markraběte Jošta, kde se stoupenci Ukrajiny přetahují s moravskými nacionalisty o to, co má být vyvěšeno na díle Jaroslava Róny (správná odpověď: nic). Dá se ale čekat, že se něco semele. Antivaxerská rétorika bez zadrhnutí vplynula do proruských sympatií. Podívaná na odrbanou vojenskou techniku potěší návštěvníky už předem přesvědčené, že Rusa dlužno drbati až dodrbati. Těžko se ale dá čekat, že se okamurovec vrátí z Letné a pošle tisícikorunu na konto ukrajinské ambasády.

Ruské tanky dovezené z Ukrajiny se vrátily na Letnou po čtyřiapadesáti letech. Máme se bát, že další repríza bude ne za padesát, ale za pět let a tentokrát po vlastní ose s plnými zásobníky? Dosavadní průběh války naznačuje dvojí. Především to, že to s těmi tankovými vpády není tak jednoduché a apriori slavné. Jde to, ale dře to, a zdá se, že se naplní prognózy konfliktu zamrzlého na krvavé linii, o niž se aktuálně bojuje. V tomto směru nejsou reálné obavy, že nás převálcují ruské tanky. Ony nejspíš nepřeválcují ani celou Ukrajinu.

To druhé zjištění však není ani zdaleka tak optimistické. Nestoudnost agrese v čistě hitlerovském stylu nejenže neotevřela všem lidem oči. Dokonce to vypadá, že to, co dlouho klíčilo a za kovidu povyrostlo, nyní bují plnou silou. Ještě koncem jara přes 80 procent Čechů odsuzovalo ruskou invazi. Nicméně i takto vyznívající průzkum zjistil, že 19 procent Čechů věří, že hlavní vinu nesou Spojené státy a že Ukrajina je jejich nástroj, přičemž tamní válka že je pouze zástupná. Dvacet procent, to může být velká politická síla v době nejistoty, hospodářských potíží a z nich plynoucí politické nestability. Je to každý pátý Čech, a to ještě je třeba vzít v úvahu, že ne každý je ochoten výzkumníkovi upřímně odpovídat na takto ošemetné otázky.

Obrněná prezentace na Letné nemá šanci do těchto procesů zasáhnout a významně je ovlivnit. Je dobře, že k ní došlo, je důstojná, bez patosu, nevtírá se. Jedním slovem ji lze označit jako věcnou, v pravém slova smyslu. Přičemž věcnost, to je princip, kterého je dobře se ve veřejném prostoru držet.