Se zájmem jsem si 1.12 přečetl v LN článek Tomáše Vlacha nazvaný „Co když Ukrajina prohraje“? Možná k pochopení článku by bylo dobré vědět co to vlastně znamená porážka Ukrajiny? Znamená to snad, že se Rusové proženou Ukrajinou až na Polsko--slovenské hranice? To asi ne, když už nyní těžce bojují o každou ukrajinskou vesnici. Nebo bude porážkou to, že dnešní bojové linie zůstanou dlouhodobě dočasnou „hranicí „, kde bude pokračovat „zamrzlá válka“. S dalšími lidskými obětmi a nebude poskytnut žádný prostor pro nátlak jinými prostředky, pro jednání a diplomacii?

A co vlastně znamená vítězství Ukrajiny? To, že vyžene Rusy z území Ukrajiny? To se zdá málo pravděpodobné z týchž důvodů, pro které nebudou hned tak Rusové na hranicích Slovenska. A když sám president Zelenskyj připustil, že získat Donbas bude obtížné pro postoj tamního spíše proruského obyvatelstva a o Krymu se dá říci totéž? Když tento, pro Ukrajinu zdánlivě příznivý vývoj války, by jí tak způsobil vnitrostátní problémy, které by asi oddálily možnost jejího přijetí do EU a natož do NATO? Že Rusové sami ukončí svoji válku, odejdou za své hranice a uznají svoji porážku? Jen při zcela mimořádném vnitropolitickém vývoji v Rusku, který však není na obzoru.

Rusko jednou provždy bude v historii zapsáno jako agresor, který zcela v rozporu s právem napadl jiný stát. Stejně tak jako dříve Německo, Itálie a další. Bez ohledu na výsledek současné války. Vojensky Rusko může porazit jediný stát a to USA. A ty se k tomu zjevně nechystají. Je proto opravdu tak nepřijatelné začít mluvit nikoliv o prohře a vítězství, ale o řešení reálné situace, která by respektovala lidská a občanská práva lépe než jak činí válka? O vybudování prosperující Ukrajiny v reálných hranicích, která by se, se všemi bezpečnostními zárukami, s členstvím v EU a NATO, stala nejen nárazníkovým státem proti agresivnímu Rusku, ale i vzorem pro regiony, které by možná jen dočasně ztratila? Územní celistvost států je jistě důležitá součást mezinárodního práva. Ale není snad pro úplně všechny výhodnější přijmout realitou než ohrožovat celý svět. O územní celostnosti státu by třeba Polsko mohlo vyprávět….

Je to samozřejmě zcela a výlučně na samotných Ukrajincích, jak se rozhodnou. Na jejich představách o vlastním státě a o ochraně svých lidských práv. Ale naše vlastni úvahy o možných variantách dalšího vývoje válečného konfliktu, který nás všechny ohrožuje a trápí, nečiní z nikoho ani „proruskými šváby“, ani nepřítelem Ukrajiny. Právě naopak.

Autor je ombudsman, psáno pro LN 12.12