Do prvního kola volby presidenta schází 6 týdnů a z médií se zdá, že není důležitějšího tématu v naší kotlince. Nebýt drahého plynu a elektřiny, bylo by to nejspíše už k nevydržení.

„A přitom je to taková blbost“, řekla by Simona Stašová v Pelíškách.

Tradice presidenta České/Československé republiky byla založena na principu uctívání tatička Masaryka, které přežilo období nacistické okupace i bolševického panování. V období husákovského temna, které si ještě většina z nás pamatuje, byla funkce presidenta silně sekundární, daleko za generálním tajemníkem ÚV KSČ a nejspíše i ostatními členy této „rady moudrých“.

Václav Havel byl nepochybně významnou osobností, k níž bylo vzhlíženo v podobném duchu jako k otci zakladateli republiky. Posledních 10 let našich dějin ukazuje těžký dějinný omyl přímé volby hlavy státu, která byla tou naštěstí dosluhující využita k politickým machinacím, presentaci hyperega, de facto privatizací této funkce s výhodami pro satrapy okolo ní. Je smutnou skutečností, že se prakticky po celý její mandát nenašel politik, silná osobnost, která by Miloše Zemana odkázala do patřičných mezí, striktně vymezených Ústavou.

V současné době se na obrazovkách, v rozhlase a dalších médiích presentují jedinci, kterým jsou kladeny mnohdy zcela nesmyslné otázky na řadu věci, i když je jasné, že z podstaty funkce hlavy státu na některé z nich nemohou mít absolutně žádný vliv,

Funkce vrchního velitele armády je jakýmsi pozůstatkem dob minulých a jen představa Miloše Zemana v generálním štábu Armády ČR během bojů na našem území patří pouze do silvestrovského vysílání. Jmenování vlády (jejíž ustavení je výsledkem voleb a nemůže být ovlivněna nějakým rozmarem), Miloš Zeman prováděl dle vlastní úvahy, nikoli dle stávajicí politické situace, mnohdy proti duchu Ústavy. Jmenování profesorů odložil jako zbytné břímě do gesce ministra školství. Z Hradu udělal další mocenské centrum, jehož mnohé postoje šly přesně proti linii vlády České republiky.

Kandidáti, z nichž někteří jsou opravdu bizarní figury, zažívají svých pár minut či spíše hodin slávy, i když je zřejmé, že šanci mají tak 2-3 z nich a zbytek je do počtu. Média se předhánějí v předvolebních odhadech a kreslí stoupající či klesající křivky. Prostý lid pak marně hledá nějaká relevantní kritéria pro svou volbu. Budu volit ženu, protože je žena, budu volit generála, protože je to pěkný chlap, budu volit Babiše, protože nekrade (toto všechno autor článku slyšel na vlastní uši). Zatím jsem neslyšel, že by byl někdo atraktivní pro volbu z důvodu striktního dodržování funkcí vymezené Ústavou.

Moderní společnost podobnou funkci nepotřebuje. Zrušením této funkce by se nestalo vůbec nic, ušetřili bychom čas a hromadu peněz. Média by – snad – řešila důležitější věci, které se týkají opravdu nás všech.

Možná je čas, aby se poslanci nad existencí presidenta aspoň zamysleli.