Ze zásady nepřeji nikdy nikomu nic zlého, ale docela rád bych byl virtuálně přítomen u soukromého rozhovoru pana Babiše a jeho centrálního mozku pod značkou Marek Prchal.

Zdá se, že poslední dobou zmíněný mozek nějak přestává fungovat, drhne a předpokládané závěry jsou v přímém rozporu s realitou.

Tak třeba dnes již démonické Čapí hnízdo. Nebýt mnohaletého úspěšného brždění soudního procesu, mohl už být dávno za námi a zběsilý tok času by jej dávno odvál kamsi za obzor všeobecné paměti a stal by se bezvýznamnou episodou, která by zajímala už jen opravdové hnidopichy a pana Kmentu. Vždyť i současná hlava státu to přes všechny Bambergy a Olova dala taky a to dokonce dvakrát a to jsme byli na žebříčku všeobecné slušnosti mnohem výše než dnes. Místo toho se to zatrachtile sešlo zrovínka v době voleb a vychází najevo, že důvodem procesu byla obyčejná chamtivost hlavního protagonisty, kterému pitomých 50 míčů stálo za námahu a kvůli které si teď asi hodně doma nadává. U soudu navíc pan Prchal není, takže pan JUDr. Brůna nestačí plácat svého mandanta po ruce, aby byl proboha chvilku zticha a neskákal Jeho ctihodnosti do řeči, protože – a to je nejspíše pro pana Babiše překvapení – v soudní síni to není jako v Agrofertu nebo v poslaneckém klubu ANO.

Volby do poslanecké sněmovny v minulém roce se taky moc nezdařily a to pan Babiš bušil do Pirátů jako pověstný lev do mříží. Sice se mu je povedlo docela upozadit, občané je vykroužkovali do pouhých 4 mandátů, ale nepočítalo se s tím, že ty hlasy dají někomu jinému než ANO. A tak logoreický pan Havlíček a paní Schillerová (Pávová) byli nuceni usednout do opozičních lavic.

Kampaň – nekampaň v kempovém voze asi taky nebylo to úplně nejlepší. Samozřejmě, že cirkus Babiš přitáhl pozornost návsí, kde se seběhli naši spoluobčané, aby na vlastní oči viděli toho z televize. Ani tady si moc nedával pozor na ústa, takže bylo možné slyšet v jedné větě různé perly, jako kupříkladu že on si žádný dům ve Francii nekoupil a když, tak za vlastní peníze. Možná i některým skalním došlo, že za jejich peníze by se pan předseda neměl poflakovat po vlasti (nikoli jeho rodné), ale měl by dle vlastních slov nekecat a makat, jak koneckonců tvrdil na plakátech, kterými druhdy olepil naši kotlinu.

Ani komunální volby neprovedly pověstné tsunami a to je současná vláda v pěkné patálii s cenami energií a válkou za humny. To, že za Babiše bylo líp, víme jaksi všichni, protože podstatnou část svého vládnutí prožil v hospodářské konjunktuře, kdy rozhazoval peníze lopatou na jízdenky „zadarmo“, což byl docela povedený oxymorón. Dokonce zbyly nějaké milióny i na řadu uměleckých fotografií nejlepší ministryně financí naší novodobé éry (pozor – toto není ironie, anžto byla doposud jediná). Že předal svému nástupci ve funkci vyjedený krám, nám z řečného tria Babiš – Schillerová – Havlíček neřekl ani jeden z nich.

Jen tak mimochodem ten Dozimetr a svatba paní Mračkové – Vildumetzové, na které byli přítomen i pan Babiš sám spolu s těmi mafiány, kterými pak mlátil o hlavu panu Rakušanovi, to taky nebyl ten úplně nejlepší nápad.

No a nakonec poslední debakl. Místo autobusu ANO, který by přijel před Senát plně obsazený, k nám dorazil Velorex s třemi cestujícími. Pan předseda sice mával jakýmsi papírem, který mu v pudu sebezáchovy pan Prchal stačil podstrčit a v němž byla jakási čísla o volební účasti příznivců ANO, ale porážku tím neokecal ani náhodou. Jistě – nový termín polistopadový kartel se asi ujme stejně jako pražská kavárna a podobné neologismy – ale tři ze sedmadvaceti jsou definitivou na příští dva roky. Opět jsme místo férového přiznání porážky slyšeli cosi o kampani, ale to je již páně Babiše zvyklý folklór, který se více méně vždy očekává.

„Ten pitomý nápad o referendu o vládě navrhl kdo?“ bude nejspíše základní dotaz na pana Prchala a jeho PR boys. A opravdu lituji, že z tohoto rozhovoru nebude přímý přenos. Protože by se možná mnozí voliči ANO nestačili divit, komu že to stále slepě důvěřují.