Kdysi jsem byl na lázeňském pobytu v Karlově Studánce. V té době se tam řešil případ ovlivnění komunálních voleb tím, že před těmito volbami změnili účelově někteří občané své trvalé bydliště tak, aby mohli v obci hlasovat, a aby následně ovlivnili rozhodování zastupitelstva ve svůj prospěch. Podobných případů bylo od této doby popsáno již více. Někdy může jít o stavební pozemky, někdy o sklad odpadů, někdy o legalizaci nepovolených staveb nebo někdy „jen“ o prodej obecního majetku. Ne vždy se totiž shodují zájmy obyvatel, kteří v obci žijí, se zájmy těch, kteří ve skutečnosti žijí někde jinde. To platí objektivně a vůbec nemusí jít o něco nelegálního. Proč o tom mluvím? Protože jak na místní úrovni, tak na celostátní úrovni se najdou zájmy, které si budou odporovat.

Naše zákonodárné sbory mají rozhodovat o korespondenční volbě. Argumenty pro její zavedení jsou většinou dva. Za prvé, volí se tak i v některých jiných státech a za druhé, je zapotřebí usnadnit volbu našich občanů, kteří žijí za hranicemi republiky. I naprostému laikovi je však zřejmé, že skutečným důvodem je snaha zapojit do voleb možná až 600 tis. voličů ze zahraničí, kteří podle volebních průzkumů ovlivní volby tak, jak se v současné době předpokládá. Mezi výsledky voleb u voličů v tuzemsku a u voličů v zahraničí je totiž rozdíl jako Brno. Kladu si otázku proč. Co rozhoduje o tom, koho si volič vybere jako svého reprezentanta?

Jistě to jsou především velká media. Jejich vliv je obrovský. Z medií se volič dozvídá o tom, kdo je dobrý a kdo špatný, koho volí inteligence a koho nevzdělanci, kdo plní sliby a kdo sliby neplní a kdo je demokrat a kdo ne. K hlavním mediím mají ale přístup jak ti, kteří žijí v tuzemsku, tak ti, kteří žijí v zahraniční. Proč tedy takový rozdíl? Může někdo s vážností tvrdit, že je to tím, že jedna skupina je hloupá a druhá chytrá?

Vysvětlení je úplně jednoduché. Ten, kdo dlouhodobě žije v zahraničí, zná skutečné a aktuální poměry pouze zprostředkovaně, a to právě z hlavních medií. Chybí mu osobní, aktuální a konkrétní zkušenost. Kdyby byla hlavní media skutečně objektivní a popisovala opravdu věrohodně skutečný stav věci, tak by žádné velké rozdíly ve volbě nemohly existovat.

Pro někoho možná slovo do pranice. Ale jenom několik příkladů. Vláda je podle hlavních medií hodnocena možná na jedničku s hvězdičkou, podle obyvatel možná známkou tři minus. Nebo jiný příklad. Opravdu informují naše hlavní media dostatečně o příčinách dalšího propadu našeho HDP, o pronásledování křesťanů nejen v Nigérii nebo třeba o počtech civilních obětí v Gaze? Ponechávám na zvážení každého. Uzákonění korespondenční volby proto dle mého názoru především dále zásadním způsobem posiluje moc hlavních medií a jejich schopnost ovlivňovat volební procesy. Vyhovuje to ale demokracii a jejím principům?

Dobře, řekněme tedy, že volit bude i náš občan, který žije v Americe, a který navíc získal americké občanství (od roku 2014 je u nás dvojí občanství (popř. i vícenásobné občanství) možné). Jednou z podmínek získání amerického občanství je i slib, který obsahuje podmínku zřeknutí se věrnosti cizímu státu (tedy ČR). Bude správné, když tento občan bude u nás volit? Je slib pouze kravatou pro slavnostní příležitost nebo znamená něco více? V platném právu se uplatňuje celá řada principů. Jeden z principů se učeně nazývá jako: „argumentum reductionis ad absurdum“. Pokud tedy budeme přehánět, můžeme si představit dva jiné státy, které mezi sebou začnou bojovat. Za koho bude občan s dvojím občanstvím bojovat, za jeden stát nebo za druhý nebo za oba? Nebo se z toho zblázní a pustí sám do sebe? Absurdita takovéhoto výkladu je zcela zřejmá. Proto také náš občan, který žije v Americe a který má americké občanství o své americké občanství přijde v momentě, kdyby přijal další (tj. třetí) občanství. Věrnosti ČR se zřekl při svém slibu při získávání amerického občanství, získáním dalšího občanství ale svůj slib věrnosti Americe porušil. Dle mého, nepochybně správné řešení. Je tedy vhodné, aby naše volby např. ovlivňovali i ti, kteří dlouhodobě žijí v cizině a přijali také i jiné občanství? Řeší to někdo? Co si o tom myslíte? Zatím zahraniční voliči naše volby v podstatě neovlivňovali a nic se tedy nedělo. To se ale má změnit!

Naše Ústava říká, že máme volby všeobecné, rovné a přímé s tajným hlasováním. Připomenu jak důležitá slova „tajné hlasování“ ve smyslu povinnosti hlasovat tajně, ve skutečnosti jsou.

Často uvádím jeden příklad z minulosti. V roce 1981 byly v ČSSR volby. Voleb do všech zastupitelských sborů, tedy i do dvousetčlenné Sněmovny lidu FS se zúčastnilo 10 736 312 voličů, tj. 99,51 %. Pro kandidáty Národní fronty na jednotné kandidátce (chcete-li trojkoalice těch, co chtěli komunismus (KSČ), s těmi, co chtěli socialismus (socialisté) a s těmi co chtěli křesťanství (lidovci)) hlasovalo tehdy 99,96 % z celkového počtu platných odevzdaných hlasů. Proti kandidátům tedy hlasovalo 0,04 % voličů, tj. ani ne 5 tis. voličů. Stejným způsobem dopadaly i veškeré ostatní volby v té době. Ptám se, jak to bylo možné?

Stačilo „ubrat“ na tajnosti voleb a „rafinovaně“ stanovit, že nejde o povinnost volit tajně, ale pouze o možnost. Každý se mohl formálně rozhodnout, zda využije oprávnění hlasovat tajně nebo zda půjde hlasovat „za plentu“. Vtip byl ale v tom, že ten, kdo by za plentu šel, byl podezřelý, mohl být identifikován a riskoval. Lidé mysleli na své pracovní uplatnění, na možnosti cestování, na vzdělání svých dětí atd., proto volili kandidáty NF a za plentu nechodili. Hrdinů bylo v celé velké republice ani ne 5 tis…. Jak jednoduché!

Co se stane, když při korespondenčním hlasování bude zalepená doručovací obálka dodána na zastupitelský úřad. Obávám se, že to bude obdobné, jako kdyby dnes volič předával úřední obálku s hlasovacím lístkem např. členovi volební komise před volební místností s pokynem – ať mu to do té volební schránky hodí. Bude zajištěna tajnost volby? Co asi udělá člen volební komise? Vhodí? Nevhodí? Upraví? Poznamená si, kdo jak volil? A co potenciál těch, co běžně nevolí, nedá se zneužít? Asi je možné vše! Okamžikem odeslání korespondenční zásilky totiž volič ztratí jakoukoli kontrolu, jak bude s jeho hlasem naloženo. I když jsem ve „světě“ práva zažil různou argumentační ekvilibristiku, přesto si myslím, že korespondenční volba ústavní princip tajnosti voleb jednoznačně porušuje.

Někdo říká, dělejme to elektronicky. Funguje tak bankovnictví nebo daňová přiznání. A přiznejme, funguje dobře. Je zde ale jeden zásadní rozdíl. U všech těchto metod existuje následná kontrola toho, co proběhlo. Na svém účtu si mohu dodatečně zkontrolovat to, co bylo z účtu odečteno nebo to co tam bylo připsáno. Pokud by někdo moje data zneužil, zjistí se to a bude se to řešit, třebaže často neúspěšně. U elektronické nebo korespondenční volby nikoliv. A navíc, a jen tak mimochodem, dnes již mají i všichni živnostníci svoji datovou schránku. Jejich přihlašovací údaje jsou určeny pro ně samotné. Jaká je ale realita? Zeptejte se na to jejich účetních. Budeme také zavádět volbu nepřímou na základě plné moci nebo dokonce bez její potřeby? Někdo možná řekne, proč ne, ve světě to existuje.

Současný způsob voleb je zcela transparentní a opírá se o důvěru obyvatel. Výsledky voleb jsou známy během krátké doby po uskutečnění voleb a veřejnost je v zásadě respektuje ať dopadnou jakkoliv. Nezažili jsme stav, aby po volbách následovalo dlouhé období nejistoty, přepočítávání hlasů nebo rozhodování soudu o tom, kdo je volebním vítězem. Vadí to někomu?

A poznámka na závěr. Americká společnost je po posledních volbách rozpolcená, a dokonce se její významná část domnívá, že volby mohly být zmanipulovány. Není to náhodou i tím, že se tam volí také korespondenčně? Pro zajímavost, v létech 2008, 2012 a 2016 volilo v Americe korespondenčně v průměru 18,6 % voličů, při posledních volbách v roce 2020 to bylo 46 % voličů.

Autor je dříve advokát, nyní důchodce